Norina nemůže běhat tak rychle a svižně jako dřív, nicméně na mazanosti neztratila vůbec nic. Gari je svižná a běhací, nicméně poněkud roztěkaná.

Takže to vypadá tak, že soustředěná mazaná Nora vyslídí kocoura zalezlého v křoví, kde potvora číhá na ptáčky, diskrétně pak upozorní Gari, načež ta kocoura honí, pěkně s odstupem. Nejde o to chytit, ale zúčastnit se, neboli honba je cíl.

Kocour pak sedí na sloupku od plotu a prská a Gari s Norou dole dorážejí. Říká se tomu souhra.

Tenisák

V neděli jsme byli na procházce v Průhonickém parku. Chodíme tam rádi, do té odlehlé části, vzdálené od zámku. Tentokrát to bylo téměř z donucení, protože v našich lesích se konaly závody Transbrody a všude jezdili cestou necestou cyklisti. Nicméně i v parku Nora podala pěkný sportovní výkon. Ten okruh je zhruba pětikilometrový. Když jsme byli v půli, objevila tenisák, zřejmě ho tam odložil nějaký předpejsek. Sebrala ho, kutálela si ho, občas jí utekl z kopce dolů a ona za ním pádila svýma šmajdavýma nohama, aby ho chytla. Vždycky se jí to podařilo, takže ho donesla až do auta.

Velmi jsem ji chválil. Podala výkon hodný Barta, mého kdysi rotvajlera, pamětníci se na něho možná rozpomenou. Ten ještě v Praze na Mrázovce lovil tenisáky z křoví za tenisovými kurty. Napadaly tam přes plot. Který borec asi střelil tenisák až do Průhonic do parku? Tenisák neprozradí a Norince je to jedno.

Není Bart jako Bart

Pamětníci mých psích příhod si vzpomenou na Barta, mého rotvajlera. To bylo psisko-bombarďák. Nikoho a ničeho se nebál. Když tenkrát létaly přes náš barák horkovzdušné balóny, všichni psi zalejzali, kdežto on skákal v naději, že doskočí na koš a kousne ho. Rachejtle? Miloval odpalování. O psech nemá smysl se rozepisovat. Musel jsem ho mít připnutého titanovou sponou k horolezeckému lanu a košík měl z armovacích drátů. Jmenoval se Bart.

No a včera takhle jdeme a potkali sousedku. Má pejsky, takové ty mini-chrty, vipety. Jeden byl v pohodě, ten druhý, když viděl Gari a Noru, zdrhnul na pole a ze vzdálenosti patnácti metrů přihlížel, celý rozklepaný.
No tak, Barte, pojď… volala na něho paní.
Můjtě tondo… Bart… Neměl by se jmenovat jinak?

Naše Nora nešmajdá

Přišla Ljuba z procházky a hněvala se. Potkala souseda, taky s pejskem, a ten že měl na Noru koukat útrpně a vykládal, jak strašně šmajdá.

Naše Nora běhá a má radost ze života! Co má kdo o ní vykládat, že šmajdá, rozčilovala se.

Měla pravdu. Nora běhá a má radost ze života, hraje si se šiškami a onehdy našla tenisák a nesla ho tři kilometry až do auta, však jsem tu o tom vyprávěl. Takže ano, co má kdo ní co vykládat.

Jenom mezi námi, ona běhá, ale šmajdá. co ale má o tom kdo vykládat, když je to naše Nora!