Jak jsem byl já bestie převlečená za kamaráda
Ale byl jsem v tom nevinně, jako vždycky, ostatně.
Před lety jsem byl zaměstnaný Tamatam. Končila šichta, chystal jsem se odejít a potkal jsem na chodbě dejme tomu Věru, manželku mého kamaráda dejme tomu Ivana.
"Neviděl jsi Ivana?" ptá se Věra.
"Jo, sedí vedle v kafírně, jdu tam taky, půjdeme tam spolu."
Takže jsme šli, Ivan tam skutečně seděl, s Boženkou, kolegyní od vedle.
"Koukej, koho ti vedu," hlaholil jsem u vchodu.
Nastalo strnutí.
Načež jsem se později dozvěděl, že dotyčný Ivan měl s dotyčnou Božkou pletky a Věra mu na to přišla a on svatosvatě slíbil, že tu Božku už nikdy neuvidí, a teď, bác ho, tohle!
Ano, byl jsem za práskače.
Copak ale mě mohlo napadnout, že a) ti dva mají pletky nebo měli pletky, anžto se o pletky nestarám a nikdy jsem se nestaral a drby šly vždycky mimo mě?
b) copak mě mohlo napadnout, že ten pitomec zatáhne Božku do kafárny vedle našeho podniku, kam všichni na kafe chodíme?

Nevysvětlíte to. Dodnes si Ivan myslí, že jsem ho shodil schválně. Ach jo.

Snadné opravy
Dnes, když se něco pokazí, musí se to vyhodit a koupit nové.
Nebo se mmůžete pokusit o opravu, čímž věc potenciálně opravitelnou konečně rozbijete a musíte ji vyhodit a koupit novou.
Někdy ale ne.
Tak například máme na zahradě takovou fontánku, pramínek, v terminologii japonských zhrad se tomu říká cukubai. Je to uzavřený okruh, dole je nádržka a z ní pumpička žene trubkou vodu nahoru a tak dokola.
Přestalo to pumpičkovat a téct. Já kolem toho chodil a říkal jsem si, koupíš nové. Včera jsem se odhodlal k opravě.
Vyndal jsem tu věc. Nadával jsem (to je nezbytný stupeň), že je to nerozebiratelné. Žádný šroubek, nic. Ale objevil jsem škvíru, vrazil do ní hrot nože, zapáčil a lup, rozpůlilo se to. Obnažila se vrtulka (aha, ta honí tu vodu) a do ní zapletená větvička (aha, proto to nehoní tu vodu).
Větvička odstraněna, zaklapnuto a cukubai opět cukubají.
To jako když se nám pokazil pohon vrat. Automat, zmáčknete a vrata se otevřou, zmáčknete na dálku a ona se zavřou. Přestalo to fungovat. Zmáčknu a nic se nestane, je to k vzteku.
Objednal jsem servis. Přijeli, když jsem nebyl doma ani já, ani Ljuba: jen klidně přijďte, necháme otevřená vrátka.
Telefonovali: "Děláte si z nás srandu?"
"Neděláme," já na to."Vrátka JSOU otevřená, vemte za kliku, stiskněte směrem dolů a jemným dopředným tlakem poté co se klika ocitne v dolní úvrati..."
"Což vo to," láteřil servis, "ale vypínač vod těch vrat byl vypnutej!"

Tajuplný ostrov hotov
Tajuplný ostrov hotov - a já taky tak trochu hotov, dokončil jsem adaptaci čtvrté verneovky. V mém převyprávění vyšly už dvě, Dvacet tisíc mil pod mořem a Patnáctiletý kapitán, příští pondělí vyjde Pět neděl v balóně a jak řečeno, dopsal jsem Tajuplný strov, ten vyjde opět s ilustracemi Zdeňka Buriana před vánoci.

Na rozdíl od předchozích jsem se tu hodně držel původní předlohy - dohromady nic moc se tam nemuselo měnit. To víte, napadaly mě všelijaké myšlenky.
Tak třeba: připomenu, že v knize jde o to, že uragán odnese pět Američanů v balónu na ostrov uprostřed Tichého oceánu. Oni se tam usadí a m.j. vytvoří obytnou jeskyni ve výšce 30 m. Lezou do ní zdola po provazovém žebříku. Už to samo o sobě vyvolá moje "hmmm..." Vylézt 30 m po provazovém žebříku, nota bene se psem v náručí... A co na záchod? Kam tam chodili na záchod? V jeskyni je cosi jako studna, kolmá šachta do moře. Ta by mohla problém řešit. Jenže v té studni, jak se ukázalo, vysedával kapitán Nemo a připoslouchával, co si ti nahoře podívají. Taky "hmmm..."
Všelijakých legračních nesmyslíčků je v knize víc, například to, že Verne si myslel, že elektrické vedení je jeden drát a že zpátky jde ten proud zemí...Ale jedna nelogičnost mě napadla už když jsem tu knihu četl poprvé a to mi bylo nějakých osm let.
Tam se píše, že Nemo se svým Nautilem je v jeskyni a že nemůže ven. Jenže týž Nemo torpédoval pirátskou brigu útočící na jeskyni oněch pěti Američanů. Jeskyně je na druhé straně ostrova, než je to místo, kde uvázl Nautilus. Jak Nemo to torpédo dostal na místo vzdáleného vzdušnou čarou 15 km a oklikou kolem ostrova nějakých 25? Nehledě k tomu, to vystřelil to torpédo z ruky? Ptal jsem se coby chlapeček a teď se ptám coby dědeček. Otázky zůstávají, záhada nevyřešena. Já to v tom převyprávění taky neřešil. Proč by mělo být všechno vyřešeno?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena