Vraceli jsme se s Ljubou a pejsky z procházky, zastavili na kus řeči se známými. Jak je to zvykem u nás na vsi, v podstatě uprostřed křižovatky. Klábosíme, pejskové se metelí kolem nás, načež přijde pán s pejskem v náručí a že prý ho našel na zahradě a jestli nevíme, komu patří.

Byl to pejsek maličký, rasy neurčité, určitě vyděšený. Koukal očíčky a choulil se. Naštěstí se happy end dostavil vzápětí – přijelo auto a pán vyskočil a pejska převzal a poděkoval a odjel.
Tak tohle dopadlo dobře. Dnes vpodvečer jsem tady poblíž viděl kokršpaněla, ale to je známá firma, ten je samovenčící. Zato se ztratil kocourek – nezvyklý na venek, dostal se z domu a asi v panice se vydal do širého světa. Ten se bude chudák divit!

Rozvrácená Nora... a co Gari?

Příhoda ze soboty. Podnikli jsme výpravu v kompletní sestavě, já s Ljubou a pejsky. Autem jsme dojeli až k nejzazšímu okraji Černík a odtud do Zlatého údolí a pak strmou cestou nahoru k Okrouhlu a zpátky přes pole. Pejskové běhali po poli, radovali se ze života a nejvíc se radovala Gari. Ta se tak radovala, že se radostí vyválela v sajrajtu. Lidském. Celá. Od hlavy až ke čtyřem patám.

Co teď s ní? Ljuba se obětovala a šla s Garinou domů pěšky, já odvezl Noru autem a šel připravit hadicový kout v garáži: šampón, gumové rukavice pro Ljubu, gumové rukavice pro sebe. Kolíky na nos ne, ale hodily by se.

Zatímco jsem vše chystal, Nora si zoufala. Stála u vrátek a kvílela. Co má znamenat toto osudné rozdělení? Bude to navždy? Skončil její svět? Už nikdy neuvidí paní, už nikdy se nebude tahat s kamarádkou o krokodýla od Vaška Větvičky?
Jestli čekáte happy end této příhody, čekáte ho správně. V tuto chvíli, v neděli večer, není čistšího a voňavějšího psa nad Gari. A šijou s ní čerti a těší se na příští výpravu na louku u Okrouhla. Tam je to bezva!

Co je to za vocásek?

Eliáš miluje naše pejsky a pejskové milují Eliáška. Zatím jim dělá malá a to se pejskům líbí. Dnes ale objevil, že mají mrskací vocásky. Zatím se mu nedaří tu hbitou oháňku chytit, chce to přece jenom trochu cviku. Protože učení je mučení, dostane vocáskem přes pusu, naštěstí mu to nevadí. Trnitými cestami ke hvězdám, říká klasik. V daném případě to dosažení hvězdné mety rovná se Garinčina oháňka v hrsti.

Však já tě jednou chytím