Zase předvolební kampaň
Za měsíc a něco zase budou volby. Už jsem zahlédl volební plakáty ODS, kde pan Bém slibuje tuším že 450 km cyklostezek - kde? V Praze? Na ty jsem zvědav, na ty cyklostezky v Praze, viděl jsem je a použil naposledy nedávno v San Franciscu, to ano, v Paříži jich je nepočítaně, v Kolíně nad Rýnem, kam se chystám přespříští týden taky (tam mají cyklisté svoje semafory), ale kridioti na pražské radnici se zmůžou leda snad na krásnou dopravní značku CYKLISTO, SESEDNI S KOLA.
Pak jsme viděl billboardy nějakého spolku který slibuje, že z obce udělá výbornou adresu - a pak vídám šedivé plakátky připevněné na lucernách, které brnkají na nasranost v duši. Jsou, jak říkám, šedé jak myš a kladou "palčivé otázky" jako "proč se tady prodávají drogy" a "jak vysoko porostou činže" a podobně. Jsem věru zvědav, který spasitel světa se z toho vyklube. Na světě je hodně gaunerů, ale ti nejhorší jsou ti, kdo nabízejí spasení světa.

Iris a její sokyně
Už několikrát jsem se tu zmiňoval o tom, že v našem bloku v ulici na opačném rohu bydlí sokyně naší Iris. Štěkají na sebe - když ona jde kolem nás, vylítne Iris a řádí u vrátek a totéž dělá "ta druhá". Včera jsme ji (a samozřejmě její pány, tedy pána a paní) potkali v lese. Bylo to setkání navýsost přátelské, my jsme si vyměnili milé "dobrý den" a obě psice se minuly bez náznaku nějaké nevraživosti. Ale pozor: stalo se to při našem návratu, tedy já a Iris jsme se vraceli domů, kdežto "ti druzí" na procházku teprve šli, kráčeli tam, odkud my se vraceli.
Ne, nemám vás za nedovtipné, jen je důležité zdůraznit, že opravdu jsme šli pak už nejkratší cestou domů a ta vede kolem onoho rohu, kde Irisčina sokyně - kterou právě potkala v lese - bydlí. No a jakmile jsme dorazili k vrátkům, za nimiž sokyně přebývá, Irda se naježila, udělala ramena - a přihotovila se k štěkací výměně názorů!
Tak tohle od tebe nebylo zas tak moc chytré a toto nemůžu předvádět jako ukázku tvé brilantní inteligence, nemyslíš, Irdo?

Bonsaje na Zbraslavi
Podivuhodnou výstavu můžete shlédnout až do neděle - je na to tedy velmi krátká doba - v prostorách zámku na Zbraslavi,. Jsou zde vystavené miniaturní stromky bonsaje (ty jste možná už viděli, i když pochybuji, že jste viděli zas tolik tak krásných a dokonalých exemplářů, jako zde), jsou zde aranžované květy - ikebany, ale jsou zde i japonské kaligrafie a kameny - sochy suiseki.
Na zámku na Zbraslavi jsou umístěny orientální sbírky Národní galerie, takže to není náhoda, že se výstava koná právě zde - mimochodem, už na nádvoří zámku je instalovaná - dočasná - japonská zahrada, vytvořená Václavem Wiesnerem.
Není to dávno, kdy jsem viděl první suiseki - ty podivuhodné, člověkem dotvořené a přírodou vytvořené kameny - sochy. Bylo to na výstavě v hotelu Bonsai - a pan japonský kulturní rada, který tam byl jako čestný host, připustil, že to jsou také první suiseki, které na vlastní oči spatřil. A to musel jet z Japonska až do Karlína, aby se mu to povedlo! Vy se kvůli tomu vypravte na Zbraslav, stojí to za to.

Sklony policejního psa
Vždycky jsem si myslel, že Iris je pes povahy pramálo dramatické. Je to dáma konfliktům se vyhýbající (ledaže jí někdy bouchnou saze a vystartuje na nejpřísnější rotvajlerku v celém satelitu, takže skončí na krovkách s rotvajleří rozšklebenou tlamou na deset centimetrů od svého útlého krčku). Když je někde něco, cop by zavánělo konfliktem, jde od toho raději dál. Nebo dramatem.
Takže mě včera večer překvapila, když najednou změnila směr procházky, už na zpáteční cestě, a zamířila do ulice, kudy obvykle nechodíme. A co se stalo: v tomto poklidném místě se stala řetězová havárie, tedy pidiřetězová. Jakýsi doveda s řidičákem dva dny starým vlítnul s prastarou škodovkou typu stopět / stodvacet do zaparkované fordky a tu hodil na zaparkovaného jakéhosi malinkého japonce. V tiché ulici, kde se nikdy nic nestalo... Takže tam byli policajti a blejskali a měřili a u aut byly papírky s čísly a mezi tím chodila Iris a tvářila se důležitě, jako by to byla ona, kdo za volantem škodovky seděl.
Škoda, že neseděla, věřím, že by to dopadlo líp a ta ulice by byla nadále ulicí, kde se nic anomálního neděje, jenomže skrze ni občas projede automobil řízený psem. Takto je to ulice, kterou občas projede vůz řízený volem s výsledkem evidentním.

Zajímavý pokus
Všiml jsem si nápisu na výkladní skříni v hodinářství, tuším že v Žitné ulici: ZDARMA TESTOVÁNÍ VODOTĚSNOSTI HODINEK. Má fantazie okamžitě začala pracovat a představoval jsem si následující scénu:
"Dobrý den."
"Dobrý den. Co si přejete?"
"Rád bych, abyste mi otestovali vodotěsnost hodinek."
"Jak račte."
"Služba je zdarma?"
"Ano, zcela zdarma, pane."
"To je od vás hezké."
"Je to služba zákazníkům. Kdybyste laskavě sundal hodinky, ano, tak. Zde je kádinka z vodou. Vnořte, prosím, hodinky do kádinky."
"Zajímavé... Dělá to -glo, glo-. A jdou z nich bubliny, vidíte to?"
"Ano, pane, to je neklamná známka toho, že vaše hodinky nejsou vodotěsné."
"Co to znamená prakticky?"
"Prosím pěkně, to znamená, že jsou v prdeli."
"Jak to, v prdeli?"
"Zničené vodou, pane."
"Jak, zničené vodou? To jako úplně?"
"Úplně ne. To by nastalo, jenom kdyby se včas neotevřely a nevyčistily a neosušily."
"A to vy dokážete?"
"Samozřejmě. Ta operace stojí tisíc osm set korun. Žádná čekací doba, děláme to okamžitě. Na počkání."
"Úžasná pohotovost!"
"Ano, pane, i to je služba zákazníkům. Spokojený zákazník, to je naše pýcha, pane!"

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena