BEST OF HYENA: Raketnice

Raketnice
První den roku 2023 byl od rána vlídný, slunečný. Na začátku alejky vedoucí k lesu jsme s pejsky narazili na raketnici, papundeklovou bednu se čtyřiašedesáti odpalovadly. Byla červená s nápisem Ho Chi Minh a nechyběla ani hvězda s Hočiminovým obličejem. Pejskové tu věc minuli bez povšimnutí, já si všim. Až moc. Připadá mi případné, že na věci která terorizovala v noci pejsky je hvězda teroru a přední komunistický terorista a vrah.

Na výletě
Lednová vzpomínka:
Šli jsme kolem rybníka. Malý pěkný rybník s důkladnou hrází, zpevněnou dnes už vzrostlými stromy. Jeden z nich je jabloň. Nora zahlédla ve vodě jablko. Ano, na vodě plavalo skutečně jablko, bylo pěkně nahnilé a hnusné a břeh blátivý, zkrátka, bylo to pro Noru neodolatelné lákadlo.

Ljuba se snažila Noru odlákat. Marná snaha. Hrozilo, že se Nora za jablkem pustí. Ne snad, že by se utopila, ale rybník byl poněkud smrdutí a břehy a jistě i dno značně bahnivé. Pomohla větev, mrštil jsem ji a jablko odehnal.

Nora se otráveně vydrápala nahoru na hráz. Ljuba sebrala ze země jedno spadlé jablko. Kousla si. Bylo moc dobré. Dala mi taky kousnout a fakt, lahoda. Takže ukousla třetí kus a dala ho Noře. Ta ho chvilku přehazovala v tlamě a pak ho odplivla. Odběhla. To byl ale hnus, myslila si při tom.

Usmívej se, bestie!
Klasický úkol výletníka: krásný zámek v Březnici, den jak malovaný. Mobil v kapse, co jiného si počít, než fotiti milovanou bytost před památkou?

Jenže jedna milovaná Bytost (Gari) zdrhne a druhá se tváří, jako byste se ji chystali podříznout. Že by se usmála a tvářila se příjemně, na ot nesmíte ani pomyslet. Musíte být spokojení s tím, že zůstane na chvíli stát, bude se na vás nevraživě dívat a pak se otočí tou ještě méně přívětivou částí těla.

Kritická blízkost
Gari má misku a Nora taky svoji. Vzdálenost… neměřil jsem ji nikdy, není pevně stanovená, odhaduju na metr dvacet až půldruhého metru.

I stalo se, že se misky přiblížily. Napadá mě, jako když se dvě podkriticky velké kusy obohaceného dostanou moc blízko k sobě uranu a nastane řetězová reakce, nebo dokonce výbuch jako v atomovce.

A co ty dvě misky těsně vedle sebe? Nastane systém kdo dřív přijde, ten dřív žere – z obou misek najednou! Kupodivu se to povedl Noře, kdežto jindy tak agilní Gari stála opodál a vyčítavě na mě hleděla: ty jsi to dopustil!

Dopustil, ale napravil, misky odděleny, křivda napravena a nastal opět soulad.

Červená a modrá? Červená a červená!
Na večerní (noční) procházky mají naši pejskové svítící obojky. Gari červený, Nora andělsky modrý – abychom se rozeznali, i když… Gari se pohybuje desetkrát rychleji než Nora, takže rukopis, respektive nohopis je zřejmý.

<p>Jenže se vyskytl pejsek a ten má taky červený obojek! Noční procházky se odehrávají opravdu za humny, mezi domy, ale i v těch zákoutích je mnoho schovávaček a není někdy jednoduché oddělit vizuálně jednoho od druhého pejska.

<p>Není to jednoduché, ale zatím se nestalo, že bych domů přivedl cizího psa.

Gari má modrý svítící obojek, Nora červený. Gari běhá rychle, Nora pomalu.

Poznámka čtenáře Hyeny:
Je klidně možné, že když běží Gari *dostatečně* rychle směrem od Vás, vidíte najednou dva červené obojky, a modrý vidíte až když běží *dostatečně* rychle směrem k Vám.
Červený resp. modrý posuv.
Tak, to jen tak, po nerdovsku ;-)

D.S.