19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Rada pro blondýnu

6.2.2020

Není to tak, že by naši pejskové nesnášeli vodu, nebo dokonce studenou vodu. Vlezou do každé louže, s gustem se brodí v potůčku a nikdy jsem si nevšiml, že by je záblo.

Proč tedy to zdráhání před lázní v garáži? A ta je nutné, protože zima je už definitivně na blátě a po každé procházce následuje očista, jinak by to v domě vypadalo jak ve chlívě.

Pejskové nemají rádi jakoukoli manipulaci. Mytí tlapek, to je manipulace. Klíště je musí svědit, ale vzpírají se operaci, protože je to manipulace. Ty ksichty, jaké dělá Garina, když jí tahám trny z kožichu! Miluju takové ty filmy, kdy spoře oděná blondýna, jen v bombarďákách a halence bez podprdy, potká v poušti lva a vytáhne mu z tlapy trn a lev pak za ní chodí jako pejsek a pomůže jí zlikvidovat padouchy, kteří ji jen tak v bombarďákách a bez podprdy vyhnali do pouště.

Milé blondýny, v poušti si raději stopněte nějakého fešáka v landroveru a do lvů se nemontujte.

Lvi jako pejskové, je to jedno. Nemilují manipulaci, od nikoho a za žádných okolností. Rozdíl je v tom, že se lev dovede manipulaci bránit důrazněji než Gari nebo Nora.

Hlavně potichu

Domluvili jsme se s Ljubou, že se ráno vyplížíme s pejsky a necháme ji vyspat, měla za sebou sérii nekřesťanských vstávání a navíc kolem ní krouží nějací viráci. Není to jednoduché, vyklouznout. Pejskové mají pelechy na její straně postele. Já se probouzím brzy, pak poslouchám, kdy se začne vrtět Nora. Ta se nechá přemluvit, aby z pelechu vylezla. Garině musím zaklepat na hlavu a i tak to nefunguje vždycky. Musí se to provést tiše, jinak se Ljuba probere a bude to všechno k ničemu.

Povedlo se, vykradli jsme se, já jim dal potichu granule, sám jsem potichu posnídal… Probudí se Ljuba? Neprobudila se. Jenže, jak se mám obléknout? Pejskové při tom asistují a věru že to nedělají tiše.

Tak jsem je vyhodil na zahradu a šel se obléct.
Oblečený, když jsem se pak obouval, jsem je pozoroval oknem. Byly obě tím zvratem zaskočené. Gari seděla na rohožce a tiše kvílela. Nora si lehla do křoví a zoufale hleděla ke dveřím. Co se to stalo? Vyhodili nás? Za co, soudruzi, za co?

Nevyhodili. Procházka se odbyla se všemi parametry. Vrátili jsme se domů a zastihli Ljubu už probuzenou, nad šálkem čaje. Krutá ranní příhoda zapomenuta.
To je dobře, protože příště by se tak snadno obě dámy z pelechů vyhnat nedaly.

Pes na způsob houpacího koně

Byla to krušná procházka dneska ráno. Pršelo a sněžilo a foukalo a čvachtalo to pod nohama. Garina běžela statečně napřed, zato Nora mi šla u nohy tak vzorově, že by v tu chvíli mohla dostat medaili nějakého kynologického spolku. Já znám ten její pokyn. Znamená to udělej s tím něco a já jí marně vysvětluji, že na poroučení větru dešti tu jsou jiní fíci, než jsem já.

Ale i trápení mívají svůj konec, byť ten konec přichází pomaleji, než konec radostí. Tohle trápení bylo završeno tuplovaným trápením, sprchou.
A tehdy Gari, která tak statečně vzdorovala lijáku a plískanici a fujavici, tahle Gari se rozhodla, že už toho má dost a nedá se buzerovat. Vánice je blbá, ale abych se nechala sprchovat teplou vodou ve vaničce, to je přes čáru.
Stála v té vaničce naprosto tuhá, měla nohy jako houpací kůň a musel jsem jí tlapky mýt tak, jako bych myl nohy stolu odspodu. Hodná Nora houpacího koně nedělala. Je to dobrotisko. Snese vánici i sprchu a možná se na mě ani nezlobí, že jsem tu vánici nezastavil.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena