Jel jsem s Ljubou autem, velmi pomalu. Ulicí šel pán a vedl na vodítku dva pejsky.

“Jděte pěkně pomalu a dávejte pozor. Jede auto,“ nabádal pán pejsky.
Neřekl jsem na to nic, ani Ljuba to nekomentovala.

Když jsme se vrátili domů, povídala našim pejskům:
“Potkali jsme dva hodné chytré pejsky. Necpali se pod auto jako vy, z nich si vezměte příklad!“
Jsem si jist, že ta slova padnou na úrodnou půdu.

To je hezkej pejsek

Takové výkřiky slyšely moje dámy mockrát, od štěněcích let. Což o to, design mají pěkný. Jsou štíhlé, mají elegantní čumáky, vkusné vybarvení. Nicméně Gari se nechá pohladit, kdežto Nora dává přednost slovním pochvalám před dotykem.

Odpoledne jsem se po výletu s pejsky zastavil u nás v sámošce pro chleba. Nechal jsem je v autě, otevřel jsem jim okna, aby mohly koukat a dejchat. Načež při návratu s chlebem slyším:
“Jé, to je krásnej pejsek. Pojď se podívat.“
„Jé, oni jsou dva!“
„Vrrr...“
“Rači pudem.“
Mezi námi, to „vrrr“ byla určitě Nora. Gari by se nechala obdivovat a nakrucovala by se při tom.

Dělné odpoledne

Celou neděli jsem strávil poblíž dřevníku, kde mám svoje pole pro rukodělné práce. Vyráběl jsem cosi jako polici, ale z hlediska psích příhod na tom nesejde.

Podstatné je, že se účastnila Gari! Zatím to byla vždycky Nora, kdo mi při mém kutění pomáhal. Našla si klacek, lehla si opodál a žvejkala ho. Gari vždycky dávala najevo nezájem. A dneska si taky našla klacek a taky ho žvejkala, zatímco já řezal a vrtal a brousil a všechno možné další.

Obrat Ferdyše Pištory? V pátek jí bylo zle a v noci ze soboty na neděli jsem se o ni musel speciálně starat a pouštět ji ven a pak uklízet zahradu. Že by ji to přitáhlo k zájmu o mé rukodělné výboje?
Uvidíme. Chystám se připevnit věšák ke zdi. S asistencí Nory počítám. Uvidím, jestli se Gari přidá.

Tady blbě hrajou

Přitom to zkraje vypadalo tak pěkně: ráno žádné horko, sluníčko. Vyrazili jsme v kompletní sestavě na posekaná pole za Okrouhlem, tam se pejskové proběhnou jedna radost.

Což o to, proběhli by se. Ale stejná úvaha tam přivedla dva jezdce na koních. Tihle jezdci obvykle jezdí pomalu, uvážlivě. Tentokrát to bylo jinak. Ráno se tak vydařilo, že si jezdci usmysleli to vzít klusem. Pěkně rychlým. Takže kroužili po posekaném poli. Garině to bylo jedno, ale Nora? Ta, když to viděla, otočila se a mazala zpátky k autu. Tady nebudu. Tady blbě hrajou.
Takže Ljuba zůstala s Garinou na poli a já vzal Noru do lesa. Tam byla spokojená. Nikde nikdo na koni.