19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Promarněná příležitost

18.10.2019

Není za minutu dvanáct, je dvanáct, protože nastaly zřejmě poslední slunečné dny. Už dnes je chladněji než včera. O víkendu bylo teplo a padlo rozhodnutí natřít terasu ochranným olejem. Máme terasu krytou palubkami a jednou za rok se musí natřít. Nevěřte řečem protřelých obchodníků a architektů o nátěrech jednou provždy – neexistuje dřevěná fasáda nebo dřevěná krytina terasy, které by nevyžadovaly údržbu.

Zkrátka, musí se to natřít. A to je pro pejsky skvělá příležitost k ťapání! Jen si to vezměte: velká plocha, oni vidí pána a paní se lopotit, to je přece nabíledni, že se rozběhnou a proběhnou a vrátí se domů a zase ven a proběhnou se…

Nic takového se nestalo. Věřte, nevěřte, udrželi jsme je uvnitř.
Ale není ještě nic ztraceno, terasa není celá natřená, v práci se bude pokračovat odpoledne. Naděje umírá poslední.
Pokusíme se je udržet uvnitř. Snad nás nikdo nepráskne spolku pro ochranu zvířat, že trápíme pejsky.

Láska a brečení

Gari a Nora milují Eliáška. Chlapeček, nyní osmnáctiměsíční (bez několika málo dnů), je poučen, že se pejskové neštípou a nestrkají, nýbrž hladí a je žádoucí k nim přiložit tvářičku a laskat se s nimi. To samozřejmě mají rádi.

Takže to vypadá tak, že maminka s Eliáškem přicházejí a pejskové se vyhrnou ze dveří, Eliáška vítají, jenže Gari chce vítat víc a na Noru zaštěká a aby dala najevo, že to myslí vážně, kousne ji. Sice málo, jen demonstračně, ale ty zuby tam jsou.

Načež se Eliášek vyleká a brečí.
Ony ty slzy jdou s láskou dohromady, ale v jiném smyslu. Teď je to láska, lekání a slzy.
Bude nutno poučit pejsky.

Jak jsme hledali a našli

V úterý měla Ljuba představení monodramatu Margarite ve Werichově vile. Po představení se vrátila domů, pochopitelně v noci, načež zjistila, že si nechala v šatně mobil. To je něco jako kdyby Vinnetou nechal svůj váček s medicinou v ležení Sioux Ogalalla na Hot Watters viset na větvi šípového stromu. Aktivovali jsme vyhledávátko a první úleva – mobil neopustil areál Werichovy vily. Aspoň něco. Ráno se tam Ljuba vypravila, mezitím mobil našla uklízečka a odevzdala ho v kanceláři, takže konec dobrý, všechno dobré.

Až na to, že jsem večer tahal papíry z peněženky a najednou koukám, kdepak je legitimace a řidičák? Už dávno to jsou jenom plastové kartičky. Kdypak jsem je potřeboval naposledy? Řidičák jsem napoledy ukazoval v půjčovně automobilů v bretaňském Brestu a legitimaci ukazoval na letišti v Lyonu. Dokumenty nemají žádné ukazovátko, aby prozradily, kde se nacházejí. Temná beznaděj zahalila moji duši a halila ji do chvíle, než Ljuba oba dokumenty našla v tajné kapsičce ve šrajtofli.

A co pejskové? Proč je toto povídání ve psí rubrice? Když něco hledáte, máte psí náladu. A když to najdete, radujete se a pejskové se radují s vámi.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena