19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Případ s houbami

12.9.2019

Houby teď rostou tak náruživě, že se jim nelze vyhnout. I já najdu houbu, dokonce i bez brejlí! V poledne z nich Ljuba udělala smaženici. Udělal jsem si k ní topinku, z černého chleba a nahoru ovčí sýr, ten já moc rád.

Chybička se vloudila, nějaká ta houba byla divná, ne snad, že by rovnou hřib satan, ale nějaký ten co vám pokřiví hubu. Takže konec oběda, houby do koše na odpadky. No jo, ale znáte Gari! Je naprosto jisté, že si neotevře koš a ty podezřelé houby nesežere? Houby jsem tedy nasypal do papírového pytlíku za Garinčiny bedlivé asistence a odnesl do popelnice.

Tak aspoň poobědvám tu topinku s ovčím sýrem, říkal jsem si při návratu.
Nepoobědvám. Topinku jsem nalezl spolu s Garinou v pelechu. Ona potvora, ne že by sežrala topinku se sýrem: ona nejdřív pečlivě slíže sýr a pak kouše topinku. Zatracená vopice!

To jsem to vymňouk

Odpoledne jsem měl debatování o fotoaparátech ve firmě Foto Škoda spolu s kolegy Luďkem Bouškou a Michalem Houdkem. Všechno jsem si naplánoval, abych přišel včas a nic nezanedbal, takže jsem celý den psal (dopisuju dětskou sci-fi Barbora a Zlatý robot) a šel jsem s pejsky na procházku a pak jsem je nakrmil, nahnal na pelechy, připravil jim misku s vodou a odešel. Předtím jsem zabezpečil barák, máme to zařízené, aby mohli vyběhnout a spustit alarm – takovou ohrádkou, která je drží na pelechách.

No a když se pak vracela Ljuba z práce, kolem baráku – když to drobet přeženu – četa samopalníků, protože jsem ohrádku nenastavil, pejskové vyběhli, spustili alarm a přijela výjezdovka. To jsem to vymňouk! Překvapení: ani jsem nedostal kartáč. Mám hodnou ženu. Samopalníci odjeli, aniž někoho zastřelili. To je další dobrá zpráva.

Horská tůra

O víkendu jsme byli na výletě a o pejsky se starali Anna s Radkem – a pejskové hlídali malého Eliáška. Výlet to byl náramný, byli jsme v Tatrách. Ljuba s Jiřím vylezli na Gerlachovský štít (s horským vůdcem, Jiří ten výstup dal Ljubě k narozeninám, ne snad, že by teď měla narozeniny, už dřív měla narozeniny, ale takový dárek musí uzrát). Já jsem si zatím dal tůru po pěšině kolem Štrbského plesa a zaskočil na kafíčko do hotelu Kempinski. Zdola ty horské štíty působí estetičtějším dojmem, myslím si.

A pejskové? Když jsme ve vrátili, bylo to v neděli ráno, ze Štrby jsme jeli nočním vlakem, skákali radostí. První s nimi šla na procházku Ljuba. Že by po výstupu na Gerlach měla tejden pauzírovat?
Co vás nemá! Co je našim pejskům do nějakého Gerlachu?

Nová výhrůžka

Mým dámám se nechce vracet se z procházky. Pozitivní výzva typu „jdeme papat“ na ně působí minimálně. Dobře vědí, že dostanou papat, i když půjdou pomalu, stejně jako když přidají do kroku.

Takže jsme na ně vymyslel vyhrožování.
Já teda jdu a ty zůstaneš tady. Najdi si nějaký pěkně suchý místečko v lese, nejlíp někde v křoví, tam nefouká. Schrupni si tam a já si pro tebe ráno přijde.

Moc dobře jsme to vymyslel. Jsem s tím spokojený. Jenom tu chybičku to má, že to nějak nezabírá.
Je třeba to zkoušet a pak se to chytne.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena