Ne, neobstarali jsme si jako dodatek ke Gari a Noře nějakého hada. To jenom čtu ve zprávách, že v Porubě rozplétali hasiči dvoumetrovou krajtu zapletenou do dvou jízdních kol. Byla prý hodná, nechala se rozplést a do zapletence se dostala proto, že ji majitel ukrýval ve sklepním pelíšku před svou reptilofobní přítelkyní. No a pelíšek nevydržel.
Těžko soudit, jak by Nora nebo Gari na hada v naší garáži zapleteného do kola reagovaly. Záleželo by na okolnostech. Kdyby se had dal na útěk, prchal přes silnici a přelezl plot a posadil se na sloupek a shora na ně syčel, bylo by to jasné.
Je to vyzkoušené.
Vážné varování
Vypravil jsem se včera o polednách na louku k Olešku. Potkal mě soused a dal mi vážné varování: na konci louky vyvezli shnilou řepu. To tam tak dělávají, asi jako krmení pro zvířata, v minulých létech tam byla řepa taky. Jenže řepy se ujali divočáci a kolem ní nadělali svinčík a sousedův pejsek se v něm vyválel a hadicování a mytí nepomohlo, smrděl dva dny. Soused nesmrděl, ale ujistil mě, že to bývalo jinak.
Takže zřejmě to kančí svinstvo je onen podivný smrad, který na sebe občas natáhne buď Gari, buď Nora. Nebo obě najednou.
Což je varianta, která na nás číhá na konci louky u Oleška.
Zatím jsme se vyhli
Na louce poblíž Oleška je hromada řepy. Ta se líbí divokým prasatům, chodí tam a nadělala tam svinčík smrdutý vpravdě prasecky. Včerejší procházka byla tedy napínavá. Rozhodl jsem se jít po cestičce na hraně svahu klesajícímu k Vltavě. Louka je nahoře, kde jinde, na ní ta řepa a to svinstvo. Zamýšlel jsem pejsky udržet na cestičce. Oni jsou vcelku poslušní a když dám pozor, udržím je.
Snažil jsem se velmi, leč touha pokrýt se nesmytelným puchem byla silná. Ne silnější, zvládl jsem to a vrátil jsem pejsky zprasené jen mírně, bahnem. Holt, olešská louka budiž nám na jistou dobu zapovězena. Jaký asi je poločas rozpadu toho svinstva? Teď v zimě asi velký.
Tak jsme se nevyhli
Včera jsem tu psal o zdroji prasečího smradu na louce u Oleška a pochvaloval jsem si, jak pěkně jsme se vyhli. Byl to předčasný jásot. S pejsky jsem šel jinam, šli jsme mnoho kilometrů od zdroje smradu. Měl jsem je oba pořád na očích. Při návratu koukám, že ta Gari je nějaká žíhaná.
Nevyhli jsme se. Gari si operativně našla jiný zdroj. Odchycena, nahnána do psího sprcháče v garáži, našamponována a odrbána. Nora, když pochopila, co se děje, odešla do ilegality, zalezla do křoví a předstírala, že je pamelník, a bylo třeba ji odtud vydolovat – třebaže ona měla zádíčka alabastrově čistá.
Věřím, že i ona snahu měla, ale prostě neměla to štěstí, aby zdroj našla. Jen Garina.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena