Nora mě probudila ve dvě ráno, ještě štěstí, že je Ljuba pryč, ta by ji roztrhla jako hadici. Probudila mě, jak sebou mlela a funěla a mlaskala a přešlapovala a plácala ušima, prostě byla hlučná.
Ach jo. Ona měla fald v pelechu. Musel jsem vstát, narovnat pelech, uložit čokla, přehodit přes něj dečku a pak jsem šel do své postele.

Nemohl jsme pak usnout, převaloval jsem se, funěl jsem a jen ušima jsem neplácal. Určitě jsem ji budil a možná že si na to ráno stěžovala Gari, ta spala jak dřevo. Je to hovado a ne princezna na hrášku.

Krokodýl žije, ať žije krokodýl

Před dávnými, dávnými časy přivezl kamarád Vašek Větvička tehdy ještě Irisce z Ameriky plyšového krokodýla. Zelená dlouhá potvora s plastovýma očima a uvnitř má zašitá pískadla. Čas plynul a po mnoha dalších letech přivezl Vašek dalšího krokodýla, tentokrát už pro Noru, protože Iriska odešla na věčnost. Moc se divil, že Nora a a teď už i Gari mají nejen krokodýla číslo dva, ale v bedně s plyšáky je i ten původní krokodýl! Nicméně, aby zachoval tradici, přivezl krokodýla třetího, takže v bedně budou potvory dvě, s mnoha dalšími plyšovými potvorami. Moc se diví, protože jeho pejskům by takový krokodýl vydržel tak asi pět minut.

No, myslím, že až si krokodýly a další plyšáky vezme do péče chlapeček Eliášek, bude bedna prázdná a Vašek bude mít co vozit.

Na něj! Ale přežije to.

Udeřila horka

Udeřila na naše pejsky právě tak jako na lidi. Že by se chtěli povalovat před domem? Ani nápad. Uvnitř je chládek. Žádné velké pobíhání po woodstockové louce. Ano, jdou se mnou, protože já jsem ten pošetilec, který se mocí mermo žene ve vedru ven, místo aby zůstal pěkně doma v chládku. 

Jsou ochotni mě doprovodit, ale duši do toho nedají. Budou se ploužit a občas se na mě vyčítavě podívají: máš to ale pitomé nápady, pane. Procházka ve vedru, koho rozumného by to napadlo! No a když už konečně budeme v ulici, tak zásadně po její stinné straně. V ulici je nezastavěná parcela, žádný dům, žádný stín – jen drátěný plot. Tam popoběhnou, aby byli zase ve stínu. 

Moudřejší ustoupí

Večer jsem něco dělal na zahrádce a přiběhla Nora a přinesla krokodýla od Vaška Větvičky. Vzal jsem jí ho, hodím, ona ho přinesla, nechtěla mi ho dát, tak jsme se pošťuchovali a zase jsem jí ho hodil – zkrátka, byla to klasická milá pejskovská zábava.
Přiběhla Garina a popadla krokodýla do zubů. A Nora? Čekal jsme, že se budou tahat, že budou zápasit. Ne. Nora krokodýla pustila. Nechala si ho vzít. Gari odběhla a protože tohle nebyla žádná zábava, pustila ho na zem a vrátila se tam, odkud přiběhla, totiž na pelech.
Říká se, že moudřejší ustoupí. No, myslím, že takhle moudrá by ta Norinka přece jen nemusela být.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena