Tak jsme se v tom střídali, první uviděla sele divokého prasete u nás za humny Ljuba, následujícího dne jsme ho potkal v lese já a včera byla řada na Ljubě. Sele leželo mrtvé nedaleko lesní cesty do Markoviček. Žádná další příhoda se k tomu neváže.

Smrtí příhody končí.

V tom našem poklidném lese se odehrávají drobné tragédie a o většině ani netušíme. Jen tu a tam nacházíme stopy. Mrtvé prasátko a před pár týdny to byl hnátek s kopýtkem, pozůstatek koloucha, který taky měl smůlu.

Bahenní lázeň

Déšť a horko, déšť a horko, to je střídačka těchto dnů. Výsledek? Louže na cestách, pozůstatek po dešti v horkém dnu.

Gari si slast šetří. Je jí horko, vláčí jazyk po zemi, ale rozplácne se až doma na dlažbě v předsíni. Blaženě splývá, stává se z ní kropenatá chlupatá dlaždice.

Nora, ta taky splývá, jenže ne s dlaždicí v předsíni. Splývá s každou zbahněnou louží, kterou potká a že jich je v našem lese požehnaně. Doma ji čeká hadice a ledová voda. Taky osvěžení, ale nedobrovolné, a tudíž nevítané. Netuší, co by se stalo, kdyby vedro zvítězilo a zmizely by louže.

Pak by prstíčkem hrabala, aby se dostala do proudu vody!

Tabu

Že nesmíme na zahradu? Co je tohle za novotu, to asi táhne hlavou našim pejskům. Je tomu ale tak. Na zahradu nesmějí, přesněji – nesmějí na zadní zahradu, tu odvrácenou od ulice.

Není to důsledek změny politiky a zavedení nějakých krutých zásad. Vysvětlení je prosté, čistě technické. Ljuba natřela bankirajovou terasu olejem a bude teď trvat nějakou dobu, než se olej vsákne a zatvrdne. Musí se to dělat minimálně jednou, lépe pak dvakrát ročně. Všechno dřevěné se musí natírat, včetně dřevěných obkladů novostaveb. Ty vypadají skvěle když jsou nové, ale za pět let je to zčernalé a vypadá to jako kolna na hrábě. Pokud to nenatřete.

Terasa je teď pro pejsky tabu. A zůstane, dokud někdo, já nebo Ljuba, nezapomeneme zavřít vrátka do zahrady. Pak nastane údobí ťapiček.

Neviditelné pouto

Nora a Gari zmizí. Zavolám Noru, přiběhne Nora a za chvilku se vynoří Gari.

V závěrečné fázi procházky vběhnou Gari a Nora do pole a hrají si tam na honěnou. Křiknu na ně a zmizím jim za rohem. To už vím, že by hru nikdy neskončily, kdybych tam zůstal stát. Neuplyne půl minuta a objeví se buď Gari a hned za ní Nora, nebo Nora a hned za ní Gari.

Obě si mě hlídají a chtějí vědět, kde jsem, a funguje to i mezi nimi vzájemně. Napadá mě, že kdybych měl osm psů, jeden by se mi pořád batolil u nohou a ti další by na něho byli navázaní. Dobře by to fungovalo.

Ale ono to dobře funguje i tak.