Potvory ožily
Zapršelo, ochladilo se a do Gari a Nory vjel život. Vypadá to, že si chtějí vynahradit ty dny, kdy ležely jako kusy hadru a nechaly se vyprovokovat k procházce leda v podvečer. Teď by běhaly venku každé dvě hodiny!

Mohl bych tu bědovat ještě dlouho, ale musím to odložit na jindy. Gari do mě strká čumákem, ať se už dál neflákám a koukám se zvednout a dělat něco pořádného.

Objevená zdatnost
Byla u nás vnučka. Jezdili jsme po výletech, měli se dobře, pohodička. Jednou večer jsem náhodou vlezl do jejího pokoje. Zarazil jsem se. Na zemi otevřený kufr. Oni ti mladí lidé bývají bordeláři a já taky nejsem žádný pořádníček, na to se můžete zeptat Ljuby. Ale co je moc, to je příliš. Bylo mi to až divné. Zavolal jsme ji tedy, docela diplomaticky, je to přece jen dospělá mladá dáma a dědkovi nepřísluší peskovati mladé dámy, i když to jsou náhodou vnučky.

Vešla a obhlédla situaci.
‟Sušenky,‟ řekla. Bylo vše jasné. Potvora Garina vyčuchala balíček sušenek, otevřela víko kufru (bylo jen přiklopené) a sušenky se staly minulostí.

Ona je čuchací pes, jako mají na letišti na drogy! Enem že je přirozeně vycvičená na sušenky, ne na kokain.

Nedají mi pokoj
Jak pominula vedra, do Gari a Nory vjel život. Na jednu stranu je to dobře. Jedné je 13, druhé 15 let. Můžu být tedy rád, že se mají k světu, běhají, vidí a slyší. Mohly by ale běhat míň… nebo aspoň ne tak často.

Jsou fakt hrozný. Správně to má být tak, že třikrát denně a naposled tak v půl osmé až v osm večer, to chodíme na Prasečák. Dneska si vydobyly procházku už v šest. Vzal jsem je na delší, kolem Zvoničky, to je tak půl hoďky, asi dva kiláky. Sednu si ke knížce a začtu se. A najednou rypák a šťouchá mě do nohy. Nevíš kolik je hodin? Půl osmý! Jde se na Prasečák!

Tak pojď, ale pomalu
Den končí. Sedíme s Ljubou a vedeme řeči. Slova bublají. Pejskové leží na svých křesílkách. Oba hluboce spí. Je třeba večer ukončit. Gari probudím snadno, s Norou je to obtížnější. Musí se na ni pomalu. Jak je rozespalá, sotva stojí na nohou. Opatrně ji vedu k východu. Odbelhá se k otevřeným dveřím, kudy už proběhla Gari, aby udělala loužičku a rychle se vrátila a už ji slyším cupat po schodech. Spěchá do pelechu.

Nora se zatím plouží do tmy. Zahne za roh. Je to až dojemné, jak se stařenka snaží hlídat dům. Obejde ho a vrátí se přes terasu.

Zavřu tedy domovní dveře a jdu ke dveřím na terasu. Nora se vplazí do mého zorného pole jako stín. Najednou se cosi mihne. Kocour od sousedů. Do Nory jako když střelí. Odstartuje, žene se přes celou zahradu a zmizí za protějším rohem. Vrátí se a přísně mašíruje do jednoho kouta, pak do druhého. Jedno křoví, druhé křoví.

Jdu do kuchyně odšpuntovat flašku červeného. Tenhle večer hned tak neskončí.

Míra účasti
Koš na plast je plný. Musím odnést smetí do tříděného. Zajdu do obýváku, Gari a Nora pospávají na křesílkách.

‟Jdu do tříděného,‟ oznámím jim. „Jde někdo se mnou?‟
Ani neotevřou oko. Vyjdu tedy ven a nechávám otevřené dveře do předsíně, domovní dveře a branku do ulice. Na rohu se otočím. Nora váhavě vychází a jde v mých stopách. V půli boku mě dožene a plasty vysypáváme spolu.

Vracíme se domů. Na rohu se zastavím. Gari stojí přou brankou, tváří se starostlivě. Asi se obává, jestli se nám při té nebezpečné cestě něco nestalo.

Chybná předpověď
Byl to rušný den, zvlášť pro Ljubu. Natírala dřevěné obložení té části našeho domu, které říkáme vznešeně ateliér. Můj historický úkol spočíval v odhánění psů. Gari s Norou se velmi zajímají o plechovku s barvou, zvlášť když je otevřená.

Oba jsme úkol splnili, ona ateliér natřela, já psy udržel v bezpečné vzdálenosti. Slunce zapadlo, přišel večer a plynule se proměnil v noc. Nezbylo než dát psy vyčůrat, půjde se spát.

Jenže potvory neposlechly povel „vyčůrat a spát‟ a zůstaly mezi dveřmi a civěly do tmy. Šel jsem na to přísně a pak jsem zjistil, že venku prší. Přitom předpověď byla nesrážková celou středu i čtvrtek! Proto se Ljuba odhodlala k natírání.

Ono pršelo a zvedl se vítr a hádejte, kterou ze čtyř stran zvolil. Tu, aby mířil svými kapkami na čerstvý nátěr.