Píšu tuhle poznámku v půl osmé ráno. A kdepak jsou pejskové? Zalezlí v pelechu! Neuvěřitelně ochrápaná pakáž.
Ona to byla divná noc. Venku vichřice, mlátilo to celým barákem, do toho déšť, někde navlhl nějaký kabel a v půlce baráku vylítly pojistky. Ráno jsem běhal v pyžamu po zahradě a zkoumal, co elektrického mohlo navlhnout.
A pejskové – jak jsem předeslal – se váleli v pelechu, místo aby pobíhali se mnou!
Jejich křehká nervová soustava utrpěla vichřicí, jinak to nemohu vyjádřit.

Pocit viny

Gari chodívá k misce jako druhá – misky jsou v přízemí, v kuchyni, kdežto spí se v patře. Proces je takový, že první přijde Nora do kuchyně, já sypu do misky a pak počítám, za kolik vteřin přiběhne Gari. Stíhá to do pětkrát jednadvacet… dvaadvacet, což jsou ty nejméně přesné stopky, avšak vždycky při ruce.

Dnes to ale začalo kůrou od sýra. Přelomena na poloviny, hozena do misky… pak do druhé…
Garina to nestihla. Nora slupla svoji kůrku a stačila spořádat i sousední.
Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, to je univerzálně platné pravidlo. A přece mám trochu pocit viny, že jsem Garinu oklamal.
Však já jí to někdy vynahradím.

Tantalova muka

Známý horor z antické doby – mlsný Tantalos, hladovějící uprostřed lahůdek. Do této situace uvedl nevědomky naši Garinu malý (hodně malý, ještě ne jeden rok) Eliášek. Svou maličkou ručičkou nabízel Garině papáníčko, jenže nevěděl jak na to a lahůdku svíral ručičkou. Gari seděla, koulela očima, sliny jí tekly, ale udržela se, nechňapla, jen zoufale zírala.

Trvalo to pár vteřin, než zasáhla vyšší moc a Gari se dočkala své lahůdky. Tantalos to měl horší, ten žije na věky a někde v Hádu slintá dodnes.

Koloběh

Stalo se, že nejmenovaný a nezjistitelný jedinec mi okousal pantofel. Jednu, pěkně vzadu, v místech pro patu. Užitnou hodnotu snížil nepatrně, pokud vůbec, nicméně je fakt, že pantofel (pantofle) byl (byla) okousaný (okousaná). Přišly Vánoce a já nalezl pod stromečkem pantofle nové (budu volit ženský rod).

Jistě tušíte, kam mířím. Pohlédnete na kalendář, ano, bylo 14. března, den krutého výročí. Moje pantofle? Nezjistitelný jedinec ji okousal. Mohu ji nosit, hřeje mě na tlapkách a izoluje od dlažby, ale co je to platné, je okousaná.
Vánoce jsou daleko. Nebo blízko. Nějak mi to splývá.