BEST OF HYENA: Pořádná kosa
Ještě k iMacu
Posledně jsem se tu zmiňoval, že si odpoledne půjdu pro iMaca. Dostal jsem k tématu moc hezký dopis, za který děkuji:
Zdravím Vás pane Neffe,
dnes jsem četl Váš článek Poslední zápas. Asi před rokem jsme se s přítelkyní při pročítání Vašich úvah na Hyeně shodli na tom, že bychom Vám už měli napsat něco o přechodu na Mac, jelikož s jablky pracujeme a žijeme nějakých patnáct let a zarputilý boj uživatelů pc za jejich systém nám přijde úsměvný.
Už dávno se nepouštím do disputací na téma co je lepší, operační systémy se vyvíjejí, je ovšem pozoruhodné, že si při všech zlepšeních drží své vlastnosti, pro které jsem si vybral právě raději ten druhý. Každý si může zvolit to své, je ale příjemné sledovat, jak na to lidé pozvolna přicházejí sami.
Občas někomu ještě PC dávám do pořádku, ale část našich přátel už nějak přehodnotila, zřejmě je to tím, že si váží svého času a nechtějí jím plýtvat na udržování počítače ve stavu "vše je aktualizováno a ošetřeno, nyní můžete začít pracovat".)
Tak Vám oba přejeme, aby byl ten příchod k applu pro Vás příjemný a přínosný.
S přátelským pozdravem
Martin Muzikář a Hanka Hrušková
Děkuji za přání a budu vše sledovat a podám zprávu.
A ono nezasněží a nezasněží
Však znáte ten povzdech "a vono nezaprší a nezaprší", když jsme v půli srpna procezení až na kost a nespatříme záblesk slunce čtrnáct dní. A ono to bude pomalu tři neděle, když jsem ráno šel se slunečnicovými semínky do krmítka a měl jsem jakýsi náznak pocitu, že mi něco drobounkého dopadá na pleš.
"Jako by něco padalo," oznámil jsem Ljubě.
No a od té doby v podstatě padat nepřestalo.
Ulice se nám zužuje. Aby se vyhnula dvě auta? Na to ani pomyšlení. Ono je i těžké vyjez z pozemku, protože průjezd ve sněhovém valu se zužuje. Mimochodem, ten val slouží jako horolezecký trenažér pro místní chlapečky, ti po jeho hřebeni běhají jako kamzíci. No a klobouk hluboce smekám před naší paní pošťačkou, která v tom bílém šílenství jezdí na kole. Kola jejího velocipédu někdy připomínají bílé disky, jak mají své dráty zalepené.
Dnes v šest ráno jsem prohazoval chodník, zřejmě jako první v naší ulici. U nás je to tak, že někdo prohazuje, někdo ne, ten si prohází jen cestu z domu na ulici. Samo sebou, že když je chodník kolem bloku a je proházený někde a jinde ne, je to, jako kdyby nebyl proházený nikde. To je jako kdyby hadice byla někde průchozí a někde ne. Já netvrdím, že to senátor Kubera zavinil, ono dřív taky ne každý prohazoval chodník. Enemže dnes to dělá ještě míň lidí než dřív. Mají to dělat obce, jenže obce nemají prachy a nemají lidi. Nepochybuji, že pan Kubera je pyšný na svoje dílo. Vždyť je to vítězství principu - ať chodník uklízí ten, komu patří.
Ale je to vítězství principu nad realitou.
Mocná dávka fantazie
Hraní si s Dominiku: je to vcelku činnost, která by nestála za referát. Hraní na zoologickou zahradu, to samozřejmě. Z kostek Lega postavíme ohradu a umisťujeme ovečky a kravičky a medvěda bez ohledu na stravovací preference. Dá se to hrát do nekonečna. Hru na princeznu a její záchranu před drakem jsem inovoval ve směru feministickém. Král (opět je to medvěd, tentokrát velký plyšák) mě pověří úkolem zabít draka, přičemž princezna poslouží za honorář. Jdu vykonat příkaz, jenže se zachovám jako blb, drak mě bezmála sežere a princezna mě zachrání a draka zabije. Když jdu inkasovat honorář, prohlásí, že si takového nekňubu za muže nevezme, protože nedokáže ani zabít jednoho pitomého draka.
Toto vše chápu a pokládám to za normální hraní s tříletou vnučkou.
Ale to jsem nepředpokládal, že si s ní budu hrát na kadeřníka, přičemž ona bude kadeřník a bude zastřihávat, česat, ondulovat, kulmovat a fénovat moje překrásné plavé kadeře!
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena
