19.3.2024 | Svátek má Josef


BEST OF HYENA: Poprvé potmě

2.10.2019

No, nebude to úplně potmě, nicméně vyrážíme na procházku brzy ráno a sluníčko je ještě hluboko za okrajem zemské desky. Pejskové už dostali svůj ranní příděl granulí a podřimují v křesílkách, zatímco píšu tyhle řádky. Pak půjdu do koupelny, osprchuju se, obléknu a vyrazíme. Budou se divit, co se to děje, proč tak brzy. Nebudu jim nic vysvětlovat, jejich kotrby by to stejně nepochopily. Jen to jim řeknu: bude hůř, milé dámy. Rovnodennost nás čeká už v sobotu. A pak to půjde s kopce, až do prosince. Bude to sešup, držte si čepice!

Nabarvené ptáče

Občas se něco musí natřít. Máme prkny obložený barák: nevěřte nikomu, kdo vám bude plnit budku bláboly o moderních nátěrech, které nepotřebují obnovu. Prd. Každý rok, no, možná obrok, ale určitě každý třetí rok je potřeba to přetřít. Kolem pozemku máme Harašta betonovou zeď, když se to omítne a natře na bílo a obloží fošnami, vypadá to super. Ale ty fošny se musí natírat. Což jsem teď dělala a jsem něco jako Nabarvené ptáče.

Jak to, že ani Gari, ani Nora nejsou nabarvená ptáčata?
Je možné, že už mě poznaly. Vidí svého pána, nese kýbl z barvou a třímá štětku. Normální pes by se začal zajímat. Ale Gari s Norou, to jsou pejskové poučení.

Vidí svého pána s kýblem a štětkou a to už vědí, že nastal čas zmizet.
Tím pádem jsem nabarvené ptáče jenom já, nikoli pejskové.

Kdo smí vítat

Byl jsem celý den pryč – v Hradci Králové se konal Fomeitop, každoroční setkání přátel fotografie. Vrátil jsem se večer, hodně uondaný, ze Zvole do Hradce jsem jel dvě a půl hodiny… Přítel Michal si fotí z okna auta mobilem lidi najaté na práci na uzavírkách. Za cestu do Hradce už má pěknou sbírku diskutujících a pokuřujících mátoh v červených montérkách. Proč obdobně najatí lidé v sousedním Rakousku nebo Německu pracují, místo aby jen tak stáli a kecali? Nepochopím.

Nicméně o tom jindy a jinde, tohle je o pejskách. Když se odněkud vracím, vítají. A taky se mezi sebou pošťuchují – kdo smí vítat. Uhni, já vítám! Ne, ty uhni, vítám já! Takže se tak trochu perou, div mi nohy nepodrazí.
NO a dohromady je to ono pravé psí vítání.

Když to moc fouká

Dnes ráno mě probudil psí čumák. V noci hodně foukalo a vítr fičí i teď, v pondělí ráno. Nora má vítr na třetí pozici v pořadí strašáků. Nejhorší jsou rachejtle, hned po nich bouřka a vítr, to je taky hodně strašidelné strašidlo.

Nezbylo než se přestěhovat na kanape do pracovny a vzít si Noru pod deku. Řešení to bylo částečné. Nora sice byla se mnou pod dekou, ovšem nepřestávala přemýšlet, která pozice je bezpečnější, jestli hlavou ke mně nebo hlavou ode mne.

Dá se tedy konstatovat, že spánek, ten byl odvát větrem. Poetické, leč nepraktické, ale to k poezii patří.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena