Nevím, jak jí to vysvětlit, a nevím ani, zdali má smysl se o to pokoušet: Nora si myslí, že má suchý jazyk. Když vylezu ze sprchy, líže mi nohu. Včera (a zdaleka ne jenom včera), když jsme se vrátili z dešťové procházky, olizovala Garince záda. Už dávno vím, že tím chce svým bližním pomoci, chce je osušit. Dříve jsem si myslel, že má žízeň, ale tak to opravdu není. Je to dobrosrdečný pes a myslí, že má suchý jazyk.

I kdybych ji přesvědčil, že tomu tak není, že má naopak jazyk velmi vlhký, způsobil bych jí značnou újmu. Ona sama sebe vnímá jako Velkou Sušičku. Kdo je mokrý, nechť zavolá a ona přiběhne se svým sušicím jazykem a zbaví ho jeho mokrého břemene. Nora má poslání, je zde, aby sušila.

Nechám ji v klidu. Nebudu jí bourat obraz sebe samé. A už se těším, jak zítra vyjdu ze sprchy a osuší mi nohu.

Křovina

Kolem plotu máme něco jako živý plot – prostě, je to křoví. Nora jím často prolézá. I v zimě, kdy se Gari tetelí mezi dveřmi, Nora dělá křovinu.

Když se vrátíme z procházky, Gari se hned cpe dovnitř, kdežto Nora opět jde dělat křovinu.

Ona má svoji zodpovědnost: rozverné mládí si chce nacpat nácka, kdežto ona musí zkontrolovat, jestli se nám kolem baráku netoulají nepovolení kocouři.

Rozdíl mezi nimi

Odpoledne jsme pracovali na zahradě, Ljuba zastříhávala keře, já štípal dříví (až se zima zeptá, co jsi dělal na jaře) a pak přišla sousedka Andrea kvůli jakési provozní psí záležitosti. Ljuba šla s ní a já šel do domu a připravil pejskům granule do misek. To je taková ta hrstka vržená do misky, psal jsem o tom – funguje to jako gong.

Garina okamžitě přiběhla a vrhla se ke své misce. Nora, ta zůstala venku, přísně hleděla k vrátkům a čekala, až se Ljuba vrátí. Musel jsem dát misku na stůl, aby Gari nesežrala Noře večeři. Teprve po kompletaci sestavy se Nora uvolila, že se milostivě do granulí pustí. Ano, jsme všichni a teď je ta chvíle k večeři.

Králíci bez klobouku

Jedu autem a pejsky mám nasazené v putovním pelechu na zadních sedadlech. Vracíme se z procházky na louce, které říkáme woodstocková, protože se tam dřív konaly hudební Woodstocky, než se pak přestěhovaly na jiné místo v Olešku. Jedu pomalu, opatrně, cesta je tam hodně skalnatá, hodně terénní. A najednou, co nevidím - přede mnou poskakují dva králíci.

Ono je to tam pro pejsky takové místo zaslíbené a věru nejsem sám, kdo tam s pejsky chodí. Tihle králíci spoléhali na svou šťastnou hvězdu. Zatím celkem oprávněně. Já měl psy v autě, jiní nikde široko daleko... Králíci odhopkali k vratům nedalekého domu, podlezli je, zřejmě tam bydlí.

Doporučoval bych ale méně takových výletů. A když, tak v brnění.

Jak je s Gari

Nebudete věřit, ale má rozřízlou i levou tlapu. Je to už fakt na palici.

Podger po půlnoci

Podger, ano, ten zmatkář, to jsem já: v noci z pondělka na úterý, po půlnoci, jsem jel pro Ljubu a její maminku na letiště, vracely se z velikonočního výletu. Letadlo přiletělo v půl druhé, nejdřív jsme jeli do Osnice, vyložili maminku a pak teprve domů, do postele jsme se dostali po půl čtvrté. No a protože jsem prozíravý, radil jsem k vypnutí mobilu.

“Znáš to,“ povídám. „V sedm ráno bude volat Knébl , aby mi sdělil nějaký super nápad.“

Vypnuli jsme telefony a zalezli pod deku.

Někdy v devět nás vydolovali pejskové. Šel jsem - nejdřív s Norou, kvůli tlapce chodíme nadvakrát – na procházku. V lese jsem si uvědomil, že mám vypnutý telefon. Minutu poté, co jsem ho zapnul, začal vyzvánět. Koukám, kdo mě po ránu volá do lesa, no ovšem, Knébl, určitě má nějaký super nápad.

“Co se děje?“ vyhrkl na mě. Divím se, co by se mělo dít. „Tys mě volal ve tři ráno, slyšel jsem jen nějaké mumlání a pak už nic! Od rána se tě snažím dovolat!“

Ach jo... milý Jiří! Nemáš se kamarádit s Podgerem!