Pomůže ječák?
Nemůžu popřít, že Nora poslechne, když jí Ljuba nařídí ticho, kdežto já se můžu utichat a bestie štěká dál. Dneska mě napadlo, jestli to není tónem hlasu. Ne snad, že bych měl hluboký hlas jako operák barytonista, ale zase na druhou stranu netrpím fistulkou, mám prostě hlas, jaký mužští obvykle mívají.

Zkusil jsem tedy na Noru zaječet ticho nejtenčím mně dosažitelným hláskem. Výsledek byl v něčem negativní, v něčem pozitivní.

Negativní v tom, že se na mě vykašlala a štěkala dál. A pozitivum? Kdyby totiž přestala, byl bych nucen nadále až na věky věků amen řvát fistulkou ticho a zalíbilo by se to Garině a…
Prostě, nefungovalo to.

Půjdeš? Nepůjdu

Popadnu koš s plastovým odpadem. Pro Noru je pokyn. Začíná akce, bude se něco dít. Tak co, půjdeš se mnou?

Ještě v předsíni Norou zmítá odhodlání a v předzahrádce se celá natřásá. Nadšení klesne na nulu mezi vrátky. Na Noru civí prázdná ulice. Musela by se mnou jít na roh a pak ještě dvě stě metrů. Strašná představa. To se snad ani nedá ujít?
Tím spíš, když našinec pes má za sebou deset kilometrů camrání cestou necestou.

Podívej, jak jsem šikovná
Vyškrábal jsem poslední zbytek másla a nechal papír na kuchyňské lince. Z toho asi poznáte, že Ljuba není doma, ano, jela na dva dny si zacvičit taiti za kamarády v Hradci Králové. Neválel jsem se (trochu taky, ale ne jenom) a pracoval na zahradě. A najednou koukám, hele, Gari je venku a něco okusuje.

Jdu se podívat a samozřejmě, byl to ten papír od másla. Sebral jsem jí ho. Ale s tím sprdnutím je to těžké. Vina je na mě, neměl jsem ho nechat válet na desce kuchyňské linky. Pro ni je to kořist a chtěla se pochlubit: hele, co jsem našla. Kdybych ji ale pochválil za loajalitu, bude za chvíli po té lince skákat.

Nejlíp je zachovat se jako gentleman. Papír posbírat a hovor zavést na jiné téma.

Veliká s ručením omezeným
Se štěňátkem Norinkou jsme hrávali hru na velikou – kmenoví čtenáři Hyeny si na to možná vzpomenou. To Nora vždycky vylezla na nějaký kámen, rozhlížela se a my ji chválili, že je veliká. Hra se hraje dodnes, onehdy jsem o tom  psal na tomto místě opět. Včera jsme šli kolem vyskládaných kmenů. Tak to je výzva, ne pro Noru, ale pro Gari!

Uděláš velikou? ptám se. Nezaváhala, běžela nahoru… ale těsně před vrcholem se zastavila.
Jsem veliká až dost. Nemusím být největší, dala mi najevo a seběhla.
Začíná z ní být moudrá dáma. Alespoň co se usilování o velikost týče.

Výš ani krok, nemusím být největší