Dostal jsem pokutu... kdy naposled? Ani nepamatuju. Jezdím a mám takovou svatozář, že bych nemusel svítit. Vím, že naposledy mě haltovali policajti v Petrově u Davle, jen kontrola a trochu mě pérovali, že mi Nora sedí na zadním sedadle.

No a včera jedu a pořád svatozář. Koukám, v Jesenici mají obecní policii! Jsou všude. To je dobře, aby lidi nejezdili jako vrazi. Měl jsem řízení v Říčanech a pak si jel do Škvorce za známým (zdravím čtenáře Hyeny) pro med. No a odbočoval jsem z Černokostelecké na stojedničku směr Úvaly a helemese, přikázaný směr jízdy doprava, tedy zpátky jakoby na Jesenici.

Tak jsem za to vzal a ohnul jsem to doleva a hurá pryč odtud.
Ujedu dvě stě metrů a už ho vidím, policajt s plácačkou, mává a ukazuje. I Říčany si najaly policajty. Zpytoval jsem se: on mě viděl, jak jsem to ohnul. Nebo dokonce viděl Noru na zadním sedadle?
Kdepak. To jak jsem jel hurá pryč odtud, naměřili mi čtyřiašedesát. No a stálo to pětikilo. Dobře mi tak.

Poctěn

Je to tak, že někdy kolem čtvrté se dějí v naší ložnici věci. Tedy, věci dvého druhu. Jeden prvek mají společný – Nora se probudí. Odtud je dějová rozdvojka. Nora chvilku omrzuje a pak vleze Ljubě pod deku. To vlezení pod deku je složité, protože pejsek, jak známo, musí udupat step a to vždy, i když leze své paní pod deku.

Druhá varianta – Nora jde ke mně a zírá na mě. Tím mě probudí. Pokusím se ji zahnat na pelíšek. Nepodaří se mi to. Pak musím vstát a doprovodit ji ven na zahradu, kde se vyčůrá a pak se vrací do pelechu a já zalezu pod deku a snažím se navázat přetrženou nit spánku.

A dnes nad ránem? Vlezla pod deku mně! Taky udupala step a pak mi složila hlavičku na ruku a za chvilku už pochrupávala. Nevím, jakou zásluhou jsem získal toto privilegium. Nebudu po tom pátrat. Uvidím, zda ta pocta byla výsledkem vrtochu, anebo změny politiky.

Případ s brýlemi

Nemám žádné problémy s brýlemi od doby, kdy jsem nastoupil politiku rozsevu. Všude mám brýle, takže se nemůže stát, že bych nějaké z nich nenašel. Kupuju si je v drogérii a mají jedinou nevýhodu - vypadají jako rekvizita pro maškarní, jsou růžové nebo blankytné s hvězdami.

Nicméně mám dvoje výjimečné brýle, velmi drahé a kvalitní, od optika proměřené. Jedny mám v autě a NIKDY nesmí auto opustit – tyhle brýle mám na řízení. No a doma u postele mám superčtecí brýle,

V poslední době byly tyhle superčtecí brýle nějaké povolené a tak jsem zaskočil do Nového Smíchova do Grand Optical, aby mi je zrychtovali.

Mladý optik byl velmi milý a ochotný. Převzal brýle a vybídl mě, abych se posadil, že to bude raz dva. Pak se na brýle podíval, zasmušil se a řekl:

"Raději si jděte ještě něco prohlédnout. Nebo si zaskočte na oběd a pak přijďte!"

Skočil jsem si na oběd a pak jsem se k němu vrátil Vracel mi blyštivý klenot a otcovsky mi radil:

"Před usnutím si je sundejte a dejte na noční stolek. No a v křesle na nich nesedejte."

Čekal jsem, že mi poradí, abych jimi nepodkládal kývající se skříň. A já je chovám jako oko v hlavě! Škoda že nedovedou mluvit. Doufám, že by se mě zastaly.