Naši pejskové mají protiklíšťové obojky, avšak nějak se to ke klíšťatům nedoneslo, takže obojek neobojek, vesele na naše pejsky skáčou. Na Norinku asi víc než na Gari. Takže: přichystána operace, pinzeta, flaštička se stříkáním, desinfekce, brejle. Jen pes chybí. Kdepak je? Leží v nejzazším koutě zahrady a bojí se. Přivolávám ho. Nora je poslušný pes a přiběhne na první zavolání, vždy a všude, ovšem pokud nejde o léčbu. Takže slyši a nedbá a nepřiběhne.

Musel jsem pro ni dojít a pod bajonetovou eskortou dovést k léčitelce, samozřejmě k Ljubě.
Operace provedena, pes propuštěn, odešel někam bejt uraženej. Přes noc na příkoří zapomene.

Obávám se, že zítra si na něj vzpomene, bude to nanovo.

Co s můrou

Je málo hmyzu. Už dříve jsem mouchy uvázlé na okně vypouštěl ven a strpěl jsem sršní hnízdo nad garáží. Teď nějak si těch hmyzíků hledím ještě víc než jindy. Jsou ovšem výjimky. Klíšťata… onehdy o nich bylo povídání v rádiu a říkali, že cucali už druhohorní veleještěry. No, měli je ti veleještěři vzít s sebou, jako zkamenělinu bych je dovedl ještě tak nějak akceptovat. Komáry taky nemám rád, jakož ty housenky, které stejně jako loni žerou u Oleška les.

Teď se dostávám k pejskům. Ty žádná zelená ideová vlna nezasáhla a pokoušejí se lapat cokoli, co jim zabzučí před čumákem. Mouchy, vosy, všechno jedno. Na schodišti spí můra. Pejskové klušou kolem ní a nevšímají si jí. Ale co když ožije dřív, než se mi podaří ji odchytit a vypustit do šera?
Námět na psí thriller.

Neodolatelná přitažlivost

Co myslíte, že naše pejsky přitahuje nejvíc? Hádejme: což takhle sousedovic kocour? Jo, ale ne nejvíc. Nebo panáčkující zajíc? Taky dobrý, ale ne nejvíc. Takže to prozradím – je to obří sekačka, něco jako kombajn na slámu. Sekala Woodstockovou louku zrovna když jsme k ní přišli. Myslel jsem si, že Gari a Nora spíš utečou, když uvidí obrovskou prášící a očividně nebezpečnou potvoru. Hned se běžely na ni podívat a nejvíc je zajímalo to točicí vepředu.

Jo, jsou celé, ale jenom proto, že jsem zařval silněji než motor té sekačky. Mohl jsem jim slíbit kocoura, ale to zařvání taky zabralo.

Nora se bojí bouřky

Na tom by nebylo nic divného. Většina pejsků se bojí bouřky, to jenom Bartíček se nebál ničeho a naopak chtěl kousnout to, čeho se jiní pejskové báli: třeba když nám 5 metrů před barákem přeletěl horkovzdušný balón.

Ale to byla výjimka, náš Bartíček. Nora je normální, a tudíž se bojí. Teď píšu, venku hřmí a ona se klepe vedle mě na kanapi.

Před hodinou jsme byli venku a setmělo se a začalo hřmět a blejskat a to jsem se bál já, že dojdu domů jako vodníček. A Nora? Nic. Nebála se. Když jede kombajn, chce si s ním hrát. Když lítají blesky, jsou to legrační světýlka. Jo doma, na kanapi, tam se to krásně bojí!