Bědoval sousedovic chlapeček, že si mu kleknul počítač, nový, respektive tři měsíce nový/starý. Tento údaj mě nepřekvapil - za těch dvacet let, co se potýkám s PC, mi kleknul PC párkrát, a vždycky nový - hlavně HD. Ten když přežije první tři měsíce, slouží pak až do té doby, než má směšně malou kapacitu a koupíte si nový za směšně malé peníze a pak čekáte, jestli si klekne nebo neklekne.

Takže jsem šel k sousedům. Zapnu počítač, naběhlo uvítání Woken a bum, modrá obrazovka. Restart s cílem nouzový režim. Bum, modrá obrazovka. Tak tedy setup. Disk byl vidět, to bylo vše. Následoval pokus o nastartování z CD. Pokus, zdálo se, probíhal dobře. Až najednou... administrátorské heslo.
Napsal jsem admin. Nula bodov. Napsal jsem název počítače. Nula bodov. Vynechal jsem. Nula bodov a šmytec.
Takže wokna v home edition mají adminitrátorské oprávnění! Jakpak asi si představují v Redmondu, že vypadá rodina, tedy ti divní lidé (o kterých asi nikdy neslyšeli), kteří obývají to, čemu se v abngličtině říká Home a čemu my bychom řekli domov?
Asi si myslí, že v každém špajzu sedí nějaký Gates.
Ta heslománie mě dlouhodobě štve. Že mám zaheslovaný přístup do banky, to chápu a chválím. Ale že je na heslo kdejaká pitomost, to mě rozčiluje. Musím mít tlustou knihu hesel a každou chvilku v ní bádat. Smysl to nemá žádný. Štve to každého, koho znám. Proč to ti lidé dělají?

Instinkt
Po několika dnech letních veder zbyla v našem lese, kam chodíme na procházky, jediná louže. Veliká, hluboká, a den ode dne se mění v bažinu. Je na cestě, kudy se vracíme s Irdou a Sally domů. Irda louži obchází širokým obloukem, kdežto Sally, chlupatý bílý labrador, velebně do louže vchází a když z ní vychází poté, co ji několikrát prošla sem a tam, má černé holínky. Čtyři. Ty pak odstraňuji zahradní hadicí.

Posledně jsem se už přichystal, že až se budeme blížit k té louži, popadnu vodítko a Sally připnu. Jinak obě dámy chodí na volno, jsou rozumné, kráčí po cestičce a moudře koukají vlevo vpravo. Sally bude na vodítku a půjdeme ve šlépějích čistomilné Iris. Ta sice taky ráda brodí, ale v proudných vodách, a bažinám se vyhýbá.
Pěkně jsem to vymyslel.
Jenže rozum je rozum a instinkt je instinkt. Právě ten pomohl Sally najít druhou bažinu v našem lese a mě opět poučil, že nad instinkt není.
Takže konečné slovo měla opět zahradní hadice. A jsem zvědav, jestli je v našem lese ještě třetí bažina.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena