Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zaklapnuté dveře

To je jen prostá roztržitost. A já dávám přednost tezi, že roztržitost je znakem géniů. Ostatně spáchal jsem před lety cca 6 něco podobného.

Stalo se, že jsem zaparkoval před hypermarketem. Vypnul jsem motor, zhasl světla, ukryl panel od rádia, sebral cigarety, zapalovač a mobil a nacpal to do kapes, popleskem na patřičnou kapsu jsem verifikoval přítomnost šrajtofle, pootevřel řidičské dveře, centrálním čudlíkem na palubní desce (dálkově to nešlo - vůz k tomu nebyl vybaven) uzamkl vůz, vystoupil, ujistil se, že držím v ruce klíče od auta, elegantně zabouchl ony řidičské dveře, přesvědčil se pohledem, že čudlíky ve všech dveřích jsou správně zalezlé a je tudíž korektně uzamčeno a ještě jednou jsem se ujistil, že to, co držím v ruce, jsou klíče od auta. Nebyly. Byl to zapalovač; klíče vězely vetknuty ve spínací skřínce uvnitř uzamčeného vozu. Obešel jsem vůz a pocloumal všemi dveřmi i víkem kufru, leč ač vůz nebyl nejnovější a měl své vrtochy, centrál tentokrát neselhal. I vyndal jsem mobil druhdy mi vnucený (na co mně mobil, že - nejsem přece telefonující fanatik - pozor, tohle se stalo 6 let tomu nazad) a zavolal své paní - ta už mně zná a nosí ssebou rezervní klíče. Moje paní řídíc se s kolegy přemisťovala služebním vozem, handsfree sada reprodukovala hlasitě mé vylíčení události i pokornou žádost o pomoc - a posádka vozu včetně mé řídící paní vypukla v tak bujaré veselí, že prý způsobila zácpu na rušné křižovatce. Ale to mi připadá nadsazené ...

No, pak mě vysvobodili, akorát teze o  roztržitosti co znaku géniů se setkala s rozporným přijetím - specielně moje paní se přikláněla k názoru, že nejsem génius, nýbrž naopak individuum neschopné samostatné existence.

Re: Zaklapnuté dveře

Ale, to jen jistě nechtěla přiznat, že právě géniové mají právo být roztržití    a my, obyčejní lidé, jsme poctěni, že jsme to dobře odhadli ...a můžeme být nápomocni v tak malicherných záležitostech, které stále očekáváme.