Na roli Podgera mám v naší rodině přednostní právo já, osvědčil jsem se už mnohokrát a dá se čekat, že i v budoucnu budu v tradici pokračovat. Nicméně i ženská část rodiny dokáže podivuhodné výkony.
V uplynulých čtrnácti dnech jsme s Ljubou obeplouvali s přáteli na plachetnici Korsiku. Před odjezdem jsem zakoupil dva průvodce po Korsice, dva proto, abychom si mohli každý číst toho svého a pak si je vyměnit. Ljuba je zabalila, zavazadla jsme dopravili na plachetku, rozbalili a průvodci v ní nebyli. Takže jsme se museli obejít s velmi stručným průvodcem, nalezeným na palubě.
V neděli ráno jsme se vrátili. Průvodce Ljuba našla! Obě knížky byly v kapse uvnitř kapsy na boku jedné z tašek...
Normální. Ne moc podgerovské.
Takže jiný Podger v sukních: Anna Marie dostala za úkol vyluxovat auto. Je to pečlivá mladá žena a pojala svůj úkol odpovědně. Začala prachem v poličce na palubní dece a první, co vyluxovala, byl dálkový ovladač vrat na pozemek a do garáže. Pěkný výkon na začátečníka!

Jak na vodě, tak na souši
Ještě jsem se tu nezmínil o žádné příhodě z dovolené - a byl jsem pryč celých čtrnáct dní! Jistě nečekáte, že tady budu vykládat, jak bylo hezky na Korsice (a opravdu tam bylo moc hezky!). Takže spíš se zmíním o nějakých těch iksech a podgerovinách.
Ta dovolená se odehrála na moři, tedy na plachetnici jménem Meguem, na níž jsem se plavil spolu s Ljubou a sedmi dalšími kamarády. Loď řídil kapitán Bobeš Haizler - podrobnosti viz web Acrux Clubu.
Takže jednou jsme s Ljubou vyrazili na gumovém nafukovacím člunu na průzkum ostrůvku vzdáleného asi tři sta metrů od zakotvené Meguem. Jedeme, vylezeme, prozkoumáme, vracíme se - a sto metrů od lodi nám došel benzín. Sundali jsme kryt motoru (byl to nápad Ljuby) a veslovali tímhle plechovým výliskem. Pachtili jsme se zrovna kolem jiné zakotvené plachetnice, loď byla italská. Toť se ví, že zájem byl veliký a hodní Taliáni, mořský to národ, nám radili: To musíte veslovat! Vezměte si vesla! Vesla!
A horlivě naznačovali veslování. Zřejmě mysleli, že my Středoevropané vesla neznáme.
Ale známe. Jenže je máme na palubě Meguem...
No a pak jsme se po skončení dovolené vraceli Fordem Transitem domů. Cesta předlouhá, měří 1350 km. Střídali jsme se tři řidiči. No a tak tedy mám zrovna svoji dvouhodinovou šichtu. Ujmu se volantu a kouknu, kolik mám nafty. Půlku nádrže. Dobrý. Jedu, jedu, padesát kilometrům, sto, sto padesát. Kouknu na palivoměr a vidím, mám půlku nádrže. Pochvaluju si, jak ten plně naložený Transit málo žere, to je vidět solidní auto!
Jenže já nekoukal na palivoměr.
Koukal jsem na ukazatel tepoty v chladiči...
Ne, netlačili jsme Transita. Ale málem jo.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena