BEST OF HYENA: Podger? Jak se to vezme
"Hodím vám klíče!"
A už letěly.
Nedokážu potmě chytit klíče hozené ze třetího patra. Ale chytře jsem sledoval jejich dráhu a viděl, kam dopadly. No samozřejmě do sněhu, zůstala tam po nich dírka.
Jenže bohužel jenom ta dírka.
Jali jsme se hrabati, oba, Ljuba i já. Naše hrabivost nevedla k cíli. Decimetr po decimetru jsme obnažovali svážek a už přestalo být zřejmé, kde byla ta původní dírka. Okolo uhrabané plochy se vršila hromádka sněhu. Neproklouzly nám mezi prsty? Byl to docela velký svazek a jeho žuchnutí bylo dobře slyšet.
No ano, našli jsme je - samozřejmě deset vteřin před tím, než Jiří doběhl dolů s dalšími klíči, pln odhodlání přidat se k hrabání.
Ony ty potvory odskočily a huply až na chodník. Samozřejmě taky zasněžený.
Ale ten pohled na nás dva hrabivce musel být boží. Asi klíče nemají smysl pro humor, našli bychom je podle zvonivého smíchu.
Metodicky nesprávně
V pátek jsme byli s Ljubou velmi společenští, Nova uspořádala pro "lidi kolem Novy" na Barrandově večírek. Bylo tam milion lidí, hrála tam muzika a tancovalo se a taky tam měli atrakce, jako házení šipek a ruletu. Nebyla to úplně opravdová ruleta jako v kasínu, ale něco na půl cestě mezi opravdovou a takovou tou, co si můžete koupit v hračkářství. Tedy v Monte Carlu na podobnou nenarazíte, ale na podnikovém večírku si můžete najmout firmu a ta ji přiveze a k ní dodá slečnu krupiérku a už se sází. Nehraje se o peníze, jen o žetony, případně o jakoby bankovky.
No tak jsme každý vyfasovali dvacet žetonů.
Já jsem hrál metodicky správně. To znamená: je třeba sázet buď sudá lichá, červená černá nebo malá velká. Klasická je červená černá, jenže tam stál nějaký pán a žvanil s jiným pánem, a musel jsem tedy obíhat a hrál jsem sudou lichou. No a samozřejmě jsem měl na paměti slavný systém Monte Carlo: prohrajete dejme tomu 20, vsadíte 40; prohrajete 40, vsadíte 80 a to by v tom byl čert.
Ljuba hrála metodicky nesprávně. Házela těmi žetony semhle a támhle a nebyl v tom žádný řád a tu vsadila na číslo, tu na sloupec, zkrátka, plakalo mé oko ruleťáka, který jsem hrál denně bakelitovou ruletu na ubikaci na vojně.
No, nakonec jsem měl dva důvody k pláči, možná tři.
Svou metodicky správnou hrou jsem přišel o všechny žetony v prvních pěti minutách a pak nezbylo než přihlížet.
Bláznivou a metodicky chybnou hrou Ljuba pořád vyhrávala. Číslo jí padlo šestkrát a pak už jí dávali jen ty jakoby bankovky a takhle to trvalo půl hodiny, až jí to dělalo starosti, protože na nás čekali kamarádi u stolu.
"Já to všechno prohraju a půjdem," řekla mi. "Vsadím nějak blbě."
Jenže nejde vsadit blbě u čistě hazardní hry, jako je ruleta.
Zkrátka, musela tam tu horu žetonů a bankovek nechat a odešli jsme.
Což je metodicky absolutně špatné, za hranicí zavrženíhodnosti.
Ljuba třímá své bohatství - foceno mobilem!
Krásný den
V pondělí bylo krásně, vykračoval jsem si po nábřeží v sáčku a iluze jara byla skoro dokonalá. No a večer mi Ljuba říkala, že v Písnici viděla dvě motorky a sanitku... To jsou taky příznaky blížícího se jara, bohužel ty nejmíň žádoucí. Tady u nás pod kopcem jsou Skochovice, to je taková Mekka motorkářů, a slyším tam teď kvílení motorů. Taky si zakvílím, jan kdyby toho času bylo víc...
To vykračování, to jsem šel na tiskovku, ne že bych šel na procházku! :-)
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena