BEST OF HYENA: Petflaškový hokej

Nora by měla dostat řád Za zásluhy o čistotu lesa. Nedokážu spočítat, kolik petflašek už nalezla a kolik se jich díky jejímu úsilí dostalo do tříděného odpadu. Naposledy to bylo včera – objevila nedopitou půldruhalitrovou petflašku od magnézie. Mezi námi, nechápu, kdo a) nese v zimě půldruhalitrovou magnézie do lesa, b) vychlastá ji skoro celou, c) skoro prázdnou petflašku zahodí do křoví. Nechápu to, jedno ale vím, že podobných hovad je mnoho, enem že častěji než magnézie to bývá pivo.

Trochu zásluhy na transferu flašky z lesa do popelnice mám taky, protože musím flašku postrkovat kopanci. Teď ale jsou cesty plné ledu, takže je to spíš hokej bez hokejky. Zatím jsem sebou nešvihnul, ale co nebylo, může být. Další kolo na sebe jistě nenechá dlouho čekat, les je flašek plný.

Naštěstí bez psů

V sobotu jsem se vypravil s vnučkou Dominikou na výlet. V parku na Konopišti jsem už byl, jen ale jednou v životě a byl to školní výlet, tak pátá, šestá třída. Nemám ho tedy zrovna v čerstvé paměti. Našel jsem si na mapě trasu tak pět kilometříků dlouhou, ani ne krátkou, ani dlouhou, tak akorát.

Psy jsem s sebou nevzal. Kdo ví, jak to tam tom parku vypadá, nechtěl jsem žádné maléry. Šli jsme tedy s Dominikou sami. Park byl skoro liduprázdný, jen kousek od parkoviště jsme minuli nějakou skupinku. Asi po deseti minutách vidíme bažanta, hned u cesty. Podivil jsem se, že není plachý. Pak druhý, třetí, desátý. Došlo mi, že jsme vlezli do bažantnice. Tak to by tedy byl rachot, kdybych byl v závěsu na vodítku za Gari a Norou! Prošli jsme bažantnicí až k ceduli se zákazem vstupu – to už jsme vycházeli. Na začátku žádná cedule nebyla. Nikomu se nic nestalo, nám, bažantům, ani pejskům. Což je na náledí až překvapivě dobrý výsledek výletu.

Mnoho psů, flaščina…

Kdepak je jí konec, té petflašky.
Našla ji Nora. Vypadalo to na obvyklou hru, Nora bude s flaškou pobíhat, občas mi ji hodí pod nohy, já do ní (do flašky) kopnu a tak postupně dostrkáme petku ke kontejneru na tříděný odpad.

Jenže zcela mimořádně se přiřítila Gari. Začala na flašku dorážet, nakonec ji Noře sebrala a pelášila s ní pryč. Pak ji Nora dohnala, vydobyla flašku zpátky a takto jsme se příjemně blížili ke kontejneru a já ani nemusel do flašky kopat.

Jenže pak se to zkomplikovalo, někdo přišel s dvěma buldočky a naše holky nemají buldočky v lásce a tak se to nějak ňafalo, až jsem se začal shánět po petflašce. Kdepak zůstala?
Mnoho psů, flaščina ztráta. Zítra ji najdu, vím přibližně, kde by mohla být. A svěřím ji výhradně Noře, to je osvědčený pet-transportér.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena