První zpráva o výletu
Tři dny jsme s Ljubou a Iriskou byli na Rujaně, já tam nebyl třicet let, Ljuba tam jezdila s rodiči jako holčička. No a Iriska tam samozřejmě nebyla nikdy. V týdnu podám bližší info, dnes jenom stručně (vrátili jsme se ve 3 ráno a jsem poněkud psaní neschopen).
Cesta tam je v podstatě bezproblémová, dálnice vede od Prahy až do Stralsundu, kde se na ostrov Rujana vjíždí pořád ještě po starém mostě - vedle něho stavějí Němci most nový. Jen perlička: když jsme jeli tam, chybělo poslední mostní pole a dělal jsem si srandičky, že je to nový avignonský most. Po třech dnech to pole bylo vyšalované, položená do něho armatura a začne se betonovat - šílené srovnání stavby bezpochyby státní, ovšem německého státu, s tím, co se například děje na opravě kruháče u nás v Dolních Břežanech, kde firma Strabag za státní peníze předstírá práci už měsíc!

Takže tam bez problému. Když jsme v půl dvanácté v noci přijížděli k Drážďanům, říkali jsme si - 150 km, v půl druhé jsme doma!
Nebyli.
V Drážďanech Němci zachovali tradici nepřehledného značení (oba jsme znali z dřívějších časů), takže směrovka Prag tu takřka neexistuje (například na Itálii vás Němci vedou od Mnichova...). Čtvrthodinové zdržení na hranicích, pak bordel u benzínové pumpy v Ústí, kde si o půlnoci personál dvacet minut předává kasu, no a pak průjezd Ústí - Lovosice, kde bordel přechází v šílenství, jedete špínou a tmou po rozbitých neznačených komunikacích v kolonách náklaďáků, které chrlí do krajiny tuny výfukových plynů. A to bude trvat jistě mnoho let.
Takže radím - nemusíte-li, nejezděte tím směrem. Možná, až za dalších třicet let. V Itálii budete z Prahy dřív a bez nerváků. Je to směšné či spíš smutné doporučení, protože od baráku k baráku je to ze Zvole na Rujanu 750 km a sama Rujana je překrásná...

Noci plné vášní
V noci z pátku na sobotu a ze soboty na neděli byla bouřka. Dokonce bych řekl, že několik bouřek. Přišly vždycky po půlnoci a motaly se kolem Zvole do dvou, do čtyř.
Iris ví o bouřce tak půl hodinky před tím, než poprvé zahřmí. Probudí se a vzbudí nejdřív Ljubu - má svůj pelech na její straně postele, pak obejde postel a pro jistotu probudí mě. Klepe se a drkotají jí zuby. Chlácholení nepomáhá. Tím méně nějaké drsné okřikování - donuťte někoho, kdo se bojí, aby se nebál!
Ta druhá bouřka dopadla tak, že Ljuba vstala a odešla s Iris z ložnice a celou dobu, co venku řádily hromy a blesky, žehlila a Iris se jí tetelila u nohou. V příští bouřce budu mít službu já.

Poučení z toho není žádné, jen si můžeme říkat, že je to nácvik na Silvestra. Bouřka a rachejtle, to je z hlediska naší Iris stejný čert. A stejné drkotání zubů a stejné třesení těla.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena