S Dominkou v zoologické
Počasí bylo skvělé, pro návštěvu zoologické zahrady jak dělané. Svítilo sluníčko, ani horko nebylo, zvířata byla ve výborné náladě, lemuři si vyhřívali bříška, slon si sypal hlavu popelem a hroši se blaženě vyvalovali v bazénu a vyfrkovali obrovské gejzíry.

Dominka měla vcelku jasno, co chce z nabídky ZOO vidět: především tramvaj, tu dětskou, s opravdovými kolejemi. Pak měl úspěch rybníček čili brouzdaliště a opus korunovala návštěva dětského ZOO: projížďka na koníčkovi a krmení koziček.

Zoologická bádání počkají na pozdější věk a širší rozhled, zatím zůstaneme nějakou dobu u tramvaje.

S kosáky nic nepořídíte
Onehdy jsem si tu posteskl, že nám na zahradě kosáci rvou mech. Hodní čtenáři přispěli radou, bohužel, nezdá se, že by některá vedla k cíli.

a) nasadit kočky - v sousedství žijí dva kocouři Cyril a Metoděj a kromě nich se tu toulá množství dalších koček a všechny jsou pod bedlivou kontrolou naší Iris, která s nimi nelítostně zachází, asi tak jako naše policie s drogovými dýlery: přísně je monitoruje ze svého pelechu.
b) nasadit pepř - potíž je v tom, že kosáci mech nežerou, jen ho hyndrují. A kdyby nakrásně... nerad bych běhal se sklenicí vody za kosákem, který by poskakoval po zahradě a pištěl se zobákem dokořán!
c) nasadit strašáky - strašáka máme v okně altánku, kam kosáci chodí na záchod, a nezdá se, že by je nějak efektivně strašil. Navíc, strašák je hnusný a potrhaný mech taky hnusný, je to vyhánění čerta ďáblem.

Zkrátka, orvaný mech je daň za potěšení z ptactva. Takže si aspoň někdy postěžuju.

Pes? Dva psi!
Dominku, a samozřejmě Davida a Thao, už na Mrázovce nestřeží jenom Bronx. Přibyla ještě Beruška, dvouletá ovčanda. Měla smůlu nebo štěstí, čert se v tom vyznej, že se jí jedno ucho nepostavilo, chrupavka se pořádně nevyvinula, takže ho má trochu šejdrem, a tudíž se nehodí k chovu a musela do služby. Je ostrá jak žiletka. Viděl jsme ji první den, kdy ji David přivezl. Na všechno byla zvědavá, očuchala si nás, všude se byla podívat, i na Bronxe je hodná, jenže běda, když jí Bronx chce sebrat nějakou hračku. Hned na něho vlítne. Ne že by ho kousla, to ne. Má takový grif: doslova vystřelí hlavou tak, že se ocitne tváří na jeho tváři, přilepí mu hlavu k hlavě, ohrne pysk a vycení zuby.

Jak to tak vypadá, Bronx bude mít šéfovou. Nezdá se ale, že by mu to nějak vadilo, on je to takový dobrosrdečný ramenáč, už je velký jak almara, silák k pohledání.
Je to dobrá dvojka a když tak na ně koukám, jak běhají po zahradě, nezávidím chasníkovi, který by si umanul přeštípat ostnáč a přelézt plot. Jeho kalhoty bych nepojistil ani za plnou cenu. Raději na to nemyslet.

Ty bestie mrňavá
Iris byla včera na procházce třikrát, jako takřka každý den. Ljuba celý den pracovala, já měl práci doma, takže ráno a v poledne jsem s ní šel sám. Po velkých útrapách se mi podařilo obejít s ní blok. Pak se večer Ljuba vrátila z města a šli jsme společně na větší procházku, do nedalekého lesa.
Už jsme dorazili k nejzazší výspě Šmoulova, tedy tak se říká místu, kde bydlíme, a tam Irda vzala dráhu. Nejdřív běžela vlažně, Ljuba se rozběhla za ní, také vcelku vlažně. Dopadla ji na druhém rohu a tam Iris nasadila tempo, taky Ljuba nasadila tempo, jenže Irda tempo rozpumpovala až na nejvyšší výkon a zastavila se až u branky naší zahrady.
Dopadena, vyklepána, sprdnuta, uvázána na vodítko a vlečena. Vypuštěna až na polní cestě, les je od toho místa sto metrů vzdálený.
No a tam ožila, najednou z ní bylo zvídavé štěňátko, pobíhala po zoraném poli, zajímaly ji poschovávané myši, v lese pobíhala kolem nás a chovala se jako zdárný poslušný pes.
Nebaví ji ta cesta po chodníku. V lese se jí to líbí, tím spíš, že tudy jezdí cyklisti na horském kole.
Jednoho málem sestřelila a pak, na zpáteční cestě, už zase ve Šmoulově, přetnula cestu témuž cyklistovi, který se vracel. To se jí líbí vůbec nejvíc.
Je to bestie mrňavá (středního vzrůstu).

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena