Klobouk dolů - já nebyl včera celý den doma, takže první telefonát, který jsem zažil, přišel někdy v osm večer a Ljuba mile odpovídala:

"Nezlobte se, ale v redakci to popletli, zavolejte prosím znovu, jenže místo XYP na začátku volejte XYZ na začátku, nashledanou, přeji dobré pořízení."

To jsou nervy - a taky to je síla dobrého srdce! Každý druhý by byl nevrlý a nadával nebo dělal blbé vtipy typu "přijďte se předvést v Horoucích Peklech, Smrdutá 15 ve čtyři ráno" a podobně.

Peklo to bezesporu je a bude to ještě nějakou dobu trvat. Naštěstí to není napsané v telefonním seznamu - kdysi, když jsem ještě bydlel s rodiči na Žižkově, jsme měli podobné číslo jako kasa Komorního divadla v Hybernské ulici. To taky byl élent, navíc trvalého druhu, protože v seznamu to nebylo napsané špatně, to jen se někdo čas od času překouk.
Tak pětkrát denně.

Zasláno:
Takové patálie jsou jen úsměvné. Ale když Vám v restituci s domem vrátí telefonní linku, co byla původně linka důvěry, a Telecom nemá, nebo bez úplatku nechce mít, jiné číslo, které by Vám dal a vy telefon potřebujete a číslo linky důvěry sice na urgence z telefonního seznamu vypustí, ale zapomenou ho na přebalu v důležitých telefonních číslech, tak se za ty dva roky nechtě vyučíte na operátora linky důvěry.
Pěkný den a málo nezaměstnaných uklízeček
D.L.

Sprchový čas
Ve Zvoli bydlíme tři roky. Plus mínus, ale dejme tomu tři roky a to je plus mínus tisíc dnů. Každý den má ráno a večer. No a plus mínus každé ráno a každý večer jsme si říkali s Ljubou, jak je to hloupé a nešikovné sprchovat se ve vaně. Nacáká se a je to takové, no, sprchově amatérské. A proč to takhle máme, vždyť v koupelně JE vyzděný srchový kout, jenomže v něm není funkční sprcha a kout nemá dvířka.

Včera u nás úřadoval hodný pan instalatér. Pomohl mi odnést do patra dveře sprchového koutu, zakoupené v jendom z těch kutilských obchoďáků. Rozbalili jsme krabici, zjistili, že kdosi (vždy je to "nějakej blbec") dveře upustil z velké výšky, zkřivil je a rozbil pant. Hodný pan instalatér nám půjčil dodávku, dveře jsme do ní naložili, odjeli do kutilského obchoďáku, tam nám je hodní lidé vyměnili, my je odvezli zpátky, pan instalatér nainstaloval a ejhle, sprchujeme se ve sprchovém koutě a ne trapně, ve vaně na stojáka.

Tisíc dnů očekávání uplynulo jako vteřina, spláchnutá blaženou sprchou.
A co ten blbec, který našimi původními dveřmi třísknul?
Jestli čekáte pointu v tom smyslu, že ten blbec jsem byl já, jste na omylu.
Tentokrát zcela výjimečně byl tím Podgerem někdo jiný.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena