Šel jsem v podvečer s Norou na procházku. Zašel jsem za roh a Nora se zarazila. Opodál stál pán, měl na sobě teplou bundu a protože byla hodně zima, natáhl si na hlavu kapuci. Telefonoval.

Nora se k němu opatrně blížila a když se přesvědčila, že má opravdu kapuci, zastavila se a začala na něho štěkat. Otočil se zády, asi proto, že špatně slyšel. Obešla ho a štěkala dál.
Volal jsem na ni. Nenechala toho. Bylo jasné, že pán v kapuci je podezřelý, a tudíž je třeba na něho štěkat.

Pochopil to i on a stáhnul si kapuci. Nora nepřestala a štěkala dál.
Volal jsem na ni. Nenechala toho. Bylo jasné, že pán, který měl sobě kapuci, je podezřelý, a tudíž je třeba na něho štěkat.

Přišla zima

A je to tu zase, říká si Nora při pohledu na sníh. Naprosto rozhodně odmítla jít včera večer na procházku, natož aby mi pomáhala odklízet sníh. Ráno vystrčila čumák a když zjistila, že to bílé svinstvo je tam pořád, zase ho zastrčila. Nicméně se ukázalo, že je to řádný strážce domu.

Otevřel jsem spížní skříň v kuchyni a Nora hned zostražitěla. Do plechové krabice od sušenek jsem pak nasypal slunečnicová semínka a to už za mými zády Nora zahájila svůj vánoční tanec. S krabicí v ruce jsem otevřel dveře na zahradu. Vyletěla, já váhavě za ní.

Bosky v pantoflích, nějak se mi nechtělo vstoupit do závěje. To už Nora zaujala výchozí bojovou pozici u javorového keře, připravena pronásledovat neviditelnou kočku. Ohlédla se a uviděla mě jak přešlapuju před závějí.

No tak, pane, do toho! Je to jen sníh, a zahrada je plná neviditelných koček!

Teď rozmrzám u radiátoru a Nora leží na svém křesílku a přemýšlí o psím životě, který ji nutí pracovat za dva.

Chytrost mimo cíl

Ke krmítku vede cesta ze šlapáků. Než tam dojdu se sypáním, mám plné pantofle a nohavice od pyžama. Rozumí se samo sebou, že ptáčkové mají nárok na sypání hned ráno, dřív než se obléknu. Takže jsem zavedl jinou proceduru. Zavážím krmítko večer, tedy v noci. Nora mě doprovází, štěká a pronásleduje neviditelné kocoury. Já zatím doplním zobání a ráno je ptačí snídaně připravená a můžeme tedy zobající ptáčky pozorovat v klidu, s nohama v teple a nohavicemi pyžama. suchými.

Tolik teorie, nebo, chcete-li, projekt. Praxe je jiná. Krmítko je sice zavezené krmivem, jenže cestičku k vrátkům třeba proházet! S Norou tedy zápasím se sněhem, v pantoflích, v pyžamu a županu. Domácí lidé, dnes je to Ljuba s Dodo... myslíte, že mě chválí? Nikoli. Bědují, že se nastydnu.

Budu na to muset nějakou chytrostí. Něco mě napadne. Doufám, že do června.

Jak jsme uklízeli sníh

Nora miluje odklízení sněhu. Zajímá ji všechno, co se pohybuje. Moje hrablo uvádí do pohybu velikánské hory sněhu a ty, jak se začnou pohybovat, stávají se kořistí. Je třeba do nich skákat a kousat, a tak se stává, že nevím, co víc odhrabuji, zdali sníh nebo Noru. Pravda bude někde uprostřed, odhazuji jak sníh, tak Noru.

Fronta našeho pozemku je sedmadvacet metrů. Chodník je široký na čtyři hrabla či lopaty. Jedu jednou tam pak celou cestu zpět, tím rozšířím stopu na dvojnásobek. Na pomezí obou tras vznikne hřebínek. Zlikviduju ho při třetí cestě a při té čtvrté opus dodělám.

K tomu si přimyslete Noru a získáte obrázek o situaci.

Včera bylo dílo takto dokonáno. Mohl jsem se v klidu nasnídat. Poté jsem se šel podívat, jak je ten chodník pěkně uklizený. A byl, náramně!

Obec koupila sněhovou frézu a pověřila sněhového pána, aby uklízel chodníky všude po celé obci, tedy i nás na Šmoulově!
Hodná je obec... Děkujeme hodné obci...
Ale já přijdu o jednu zábavu s Norou. Budu muset vymyslet jinou. Určitě se nějaká vynaskytne.