BEST OF HYENA: Očkování
Byl to pro Noru takový servisový den. Ráno jsme byli v autoservisu, pan Zier v Ohrobci montoval Ljubě do auta handsfree sadu Parrot. Já ji mám už čtyři roky, Ljuba se trápila s takovou zaklapávací, ale tenhle Parrot je napojený na rádio a umí ještě asi patnáct věcí, já od něho chci jen to, aby vyřizoval telefon.
Ostatně soudím, že telefonování je za volantem vždycky nebezpečné a že s hands free snad ještě víc než s telefonem u ucha, protože jaksi člověk ztrácí dojem, že řídí. Kdežto s telefonem u ucha, když řídí jednou rukou, si musí dávat víc bacha.
Na cestě zpátky jsme potkali paní s pudlíčkem. Ten se k Noře rozběhl a ona se dala na útěk a ječela, jako by to byl pitbul. Netušila, že to není poslední zásadní nebezpečí toho dne. Na veterinu jezdíme na Zbraslav, jsou tam dvě, jezdím do té u řeky. Nora velmi nerada. Zastavil jsem, ona vyskočila a když viděla, kde jsme, šup zpátky do auta. Odbylo se to všechno rychle a laskavě a když bylo po všem a pan doktor vyplňoval očkovací průkaz, Nora hup, a vyskočila na židli a sedla si na ni.
Nikdy předtím to neudělala. Ale já ji chápu. Veterina, to je žhavá půda, je líp si neopalovat tlapky.
Ano, je mazaná
Nora má svůj pelech u nás v ložnici, hned vedle té poloviny postele, která náleží Ljubě. Chodívá tam polehávat i přes den. Jsem vedle v pracovně. Ona poslouchá klapot klávesnice a podřimuje. Když se jdu podívat, jak se jí daří, vzhlédne a tázavě se na mě podívá: jde se ven?
Někdy polehává na křesílku dole v přízemí, v obývacím pokoji. Podřimuje, občas se podívá prosklenými dveřmi do zahrady. Má pod kontrolou drzé opeřence a bojové motýly. Kdyby se objevil nepřátelský kocour, a každý kocour je nepřátelský, vyskočila by a začala by ječet. Když se jdu podívat, co dělá, zase jen vzhlédne. Jde se ven? Až za chvíli, Noro, říkám a odejdu.
No a v průběhu minulého týdne objevila kouzlo ustlané postele v Annině pokoji. Ten je trochu stranou od schodiště, pokojík nad garáží, se šikmým stropem. Tam Anna přespává, když je u nás. No a když píšu u sebe v pracovně a přeruším práci a jdu se podívat, co Nora tropí, pomalým krokem vychází z Annina pokoje. Byla jsem to tu zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Nemusíš mít starosti, jdi dál psát, říká. Když nahlédnu, spatřím na peřině proležený lavór.
Je mazaná, je mazaná jako... ano, je mazaná jako roční pointr.
Zdravím z Chorvatska
Zdravím z ostrova Brač. V kavárně Skalinada mají velmi příjemné připojení k netu, takže budu nadále spravovat Hyenu odsud. Jsme tu na Brači u kamarádů, Noru hlídá ve Zvoli Anna. Příhody? Když jsme sem jeli, u Krku hořel les a hasily ho helikoptéry a hydroplány. Viděli jsme to z velké dálky a věru je to tísnivý pocit... Vidíte zelené pahorky a na jednom místě široký a vysoký chochol dýmu. Něco, o čem čtete v novinách a najednou je to doopravdy. Nepršelo tu už tři měsíce, ale tady, ve vesnici Splitka, všechno zatím vypadá svěže a pěkně.
Nemohu posloužit žádnou podgerovskou příhodou, ale buďte klidní, tohle se docela utrčitě změní.
Vítězství s kompromisem
Jsme s Ljubou u kamarádů na chorvatském ostrově Brač ve vesnici Splitska. Jeden jako druhý jsme fotografičtí maniaci. No a z rozmanitých fotogafických zákonů k nejvýznamnějším patří zásada: ráno a večer fotiž, o polednách pauzíruj.
Tu prostřední část zákona se nám zatím daří dodržovat velmi dobře. Pravda, jsme tu od pondělka od večera, ale zdá se, že tohle nám půjde velmi dobře. I s těmi večery jsme se zatím vyrovnali. První jsme prožili na trajektu, včera jsme byli na výletě – navštívili jsme západní část ostrova, před dvěma lety tam hodně hořelo a je úžasné, jak se příroda dokáže vzpamatovat, když jí do toho nikdo nemluví.
S těmi rány je to horší. Z brzkého ranního vstávání se včera vyklubala půl devátá. Tenhle záznam píšu v půl osmé, ani to není nic, co by si zasloužilo zápis do zlaté knihy brzkého vstávání. Je po slunovratu, sluníčko nám jde každý den kousek naproti, ale co je to platné, tady se tak skvěle spí...
Jedno je jisté. Hodně brzy budeme vstávat příští pondělí.
To proto, že pojedeme domů. Zatím tedy půjdeme do vstávacího kompromisu.
Jo a kdybyste chtěli vidět nějaké fotky, mám je na digineffím Facebooku.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena