Eliášek už úspěšně leze po čtyřech a když je s maminkou a tatínkem u nás na návštěvě, je to třetí čtyřnožec v rodině. Dobrosrdečná Gari ho bere tak, jak to je – prostě čtyřnožec, a není důvod, proč se s ním nekamarádit. Nora je Paní Opatrná. Vypadá neškodně, myslí si Nora. Co když se ale z něho vyklube nebezpečná šelma? Co když se na mě vrhne a kousne mě?
Má sice jen dva zuby, ale opatrnosti není nikdy nazbyt. Budu se tedy držet vzadu.

Nechystá se ke skoku?

Od pejsků k pejskům

O víkendu jsme se s Ljubou vrátili – jako v poslední době už obvykle jsme svátky strávili v teple, tentokrát to byl jižní Vietnam. Sluníčko jsme viděli asi dvakrát, jinak pršelo, i to je u nás běžné. Koukali jsme po všem možném a hlavně po pejscích, hodně se nám po těch našich stýskalo. Pejsků je ve Vietnamu hodně, někteří jsou uvázaní na krátkém provázku k něčemu pevnému, jiní pobíhají volně a snaží se vyhýbat motorkám, těch je tu mnohem víc než pejsků. Za čtrnáct dní jsme uviděli jednoho pána, který se s pejskem aspoň trochu pomazlil, aspoň že tak.
Teď už jsme tedy zpátky, pejsky hlídali Anna s Radkem, pejskové hlídali Eliáška a Eliášek hlídal jedny i druhé. Teď už je zase všechno ve správných kolejích a každý hlídá to, co má.

Bojácný pejsek

Situace znalý čtenář jistě poznal z titulku, že řeč nepůjde o Gari. To opravdu není bojácný pejsek. Ten se objevil u našich přátel Václava a Jarky v sousedním Olešku. Vzali si z útulku fenečku, tři a půl roku starého retrívra, jmenuje se Sára. Potkali jsme se na procházce v místech, kterým říkám Woodstocková louka, pořádaly se tam před lety popíkové koncerty. Sára je v novém domově šťastná a bojí se, že ji někdo o štěstí připraví.

První k ní přiběhla Garina, Nora v druhém sledu. Přiběhly a očichaly ji. Kdopak to je? Tu ještě neznáme. A Sára se schovávala Jarce u nohou. Nejvíc se bojí návštěv. Když někdo přijde, má strach, že si ji přišel odvést. Moc jí přeju, aby si zvykla a co nejdřív aby vesele běhala s Gari a Norou po Woodstockové louce.

Začátek ne moc dobrý

Přes svátky jsme s Ljubou byli ve Vietnamu, pejskové zůstali s Annou, Radkem a Eliášem. Ve Vietnamu jsme vstoupili do roku 2019 docela dramaticky – hned na Nový rok jsem sebou seknul a natloukl si kolena a o dva dny později povolila pod Ljubou opora, když z výšky cosi fotila, takže má dodnes modřiny na obou nohou.

Přežili jsme, ale včera na sérii neblahých příhod navázala Gari. Vyběhla z křoví s krvavou tlapou, takže… klasika: kornout na hlavě, na jedné noze obvaz s kanylou, na druhé dokonce dlaha (jde o fixaci, zlomenou nohu nemá) a dneska ráno převaz. Takže ten titulek je, myslím, docela případný.

Hudák jde domů...

Sama?

Gari má poraněnou nožičku a na procházku jsem šel se samotnou Norou. Nebylo to ani poprvé, ani bohužel naposled, to se tak někdy stává, že jedna zůstane marod a musí se šetřit. Putujeme spolu a občas někoho potkáme. Následují otázky. Copak se stalo? Kdepak máte tu druhou?

Někdy potkáme někoho s pejskem. A tu to máme. Když jsou Gari s Norou v kompletní sestavě, o žádné kamarádění nestojí. Stačí jedna druhé, jsou spolu a basta, nechtějí, aby se do nich nějaký chlupíno pletl. Jedna ale zůstala doma, a co ta druhá?
Musí vzít zavděk jakýmkoli chlupínem, který projeví zájem. Ještě včera by si Nora – jak se říká – o něho ani neopřela kolo. Teď se vrtí a čmuchá a pobíhá a dělá roztomilku. A to je od oddělení první den!
Dodám zdravotní komuniké, včera byla Gari na převazu, už nemá dlahu, na pravé tlapce už taky nemá kanylu, na kontrolu jde až v pondělí. Takže už brzy bude dvojka zase kompletní.  

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena