BEST OF HYENA: Nora nechce běhat

Druhého května jí bylo deset, to zase není na ohaře nic moc, s koeficientem sedmkrát je pořád mladší než já. Jenom už to vypadá, že není na velké výpravy a budeme muset okruhy upravit, ty kratší s Norčou, delší s Garinou. Hulákat na chodbě a řvát na zahradě, to jí jde dobře. Pak vyběhne na ulici a tváří se: to jako vážně chcete někam jít?

Možná je to důsledek těch dvou bláznivě teplých dnů. Dnes se má ochladit, uvidíme, zdali chlad rozpálí oheň pod kotlem její aktivity.

To je Krakonošovo

U nás v ulici jsou jedny vrátka, která snad nejde zavřít nebo místní je nechtějí zavřít, zkrátka – když jdeme kolem, jsou otevřená a nejdřív vběhne dovnitř Gari a hned za ní Nora a já se pak dostavím na místo průniku a volám a spílám jim, že jsou zatracený vopice, který všude musej vlízt.

Dnes to bylo jinak. Jdeme ulicí, vrátka otevřená, ale vopice nejsou zatracené. Zůstaly před vrátky a hulákají dovnitř. Spěchám tedy, abych zjednal klid a divím se, na co asi tak řvou.

No jo… Mezi vrátky, půl metru od jejich čumáků a tesáků, stojí naježený černý kocour a přísně hledí. Tady je to moje a vy koukejte sypat pryč! Je to ten kocour, kterého už bezpočtukrát honily (s rezervou, aby ho nechytily, protože co pak s ním, že), vždycky skočil na plot a přehoupl se do bezpečí. Napadá mě, proč nikdy nevběhl těmi vrátky? Budu sledovat další děje a podám zprávu. Že budou následovat, tím si můžete být jisti.

Prší!!!

Velký výkon – přemluvit pejsky, aby se před odchodem na pelech večer vyčůrali. Vykouknou a jsou z toho zmateni. Copak má smysl k tomuhle ještě něco přidávat?

Tohle už je na potopeň

Podle mého trubkoměru (= plexisklový kornout s mírou, prodává to IKEA, jsou tam mírky, kolik napršelo milimetrů) napršelo u nás od pátku sedmdesát milimetrů. V lese se udělalo jezírko a pejskové tam s náramným gustem běhají a cákají a neberou v úvahu moje ironické poznámky, že jsem zvědav, jak se budou tvářit, až je poženu do naší sprchy v garáži.

Tohle jezírko bylo v lese naposled v roce 2013 a pamětníci mě ubezpečili, že je to indikátor velké vody. Dole ve Vraném je zatopená cyklostezka, to ale není nic zas tak moc neobvyklého. Stejně jako není neobvyklé, že pejskové dělají obstrukce, když jim mám omývat tlapky.

Přísné haf

Jdeme na večerní procházku, tentokrát po woodstockové louce v Olešku. V dálce pán s pejskem. Pejsek zmerčí Gari s Norou a běží k nim. Nejdřív k Noře, ta je velmi obezřetná, nastane obvyklé seznamovací kolečko. Zahlédne to Gari, až dosud stála opodál. Přiběhne a kolečko se drobet zkomplikuje.

Pán celou tu dobu volá: zpátky! Ke mně! KE MNĚ! KE MNĚ!
Kolečko pokračuje, až do chvíle, kdy přestane Gari bavit. Nakrčí se a řekne pejskovi:
HAF!
Pejsek okamžitě odbíhá a pán je spokojený, jak ho dokázal přivolat a jak pěkně poslouchá.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena