Nora má kamaráda. Je to roční dalmatin a jmenuje se Fanfan. Zatím jsme se s Fanfanem a jeho paní potkávali jaksi jen letmo, včera to byl poprvé řádný výlet. Já kráčel s paní H. Vážně, byli jsme zahloubáni do hovoru, jak jinak, o psech. Předmětní psi kolem nás rotovali, takže zhruba tříkilometrovou vzdálenost absolvovali minimálně třikrát. Dalo by se říct, že se při tom kočkovali, kdyby to nebylo tak pitomé v souvislosti se psy. Jak to ale říct jinak? Peskovali, to znamená zase něco jiného.

Nicméně to peskování kočkování mě málem připravilo o nohu. Nora váží 16 kg, Fanfan třicet, takže když mě oba napálili plnou rychlostí do holeně, byla to rána jako pytlem cementu. No, ustál jsem to. Kdyby k nim šel přidělat drát, byl by to alternativní zdroj energie par excelence a nebylo by třeba stavět další dva bloky Temelína.

Kočkování neboli peskování neboli jakoby pranice

Antikomorník

Nora mi pomáhá při oblékání. Dává mi tím najevo přízeň a dává to najevo tím, že by nejraději bydlela v mém oblečení se mnou. Začne to se spodkami. Mám je docela objemné, úměrné rozměrům těla a Nora tam snadno vměstná hlavu. Rozměrné tedy jsou, ale zase ne natolik, abych se do nich vešel já spodní částí trupu a ona tam mohla zůstat jako podnájemník. Musím ji vypudit a ona už ví, že se má věnovat ponožkám.

Když má šťastný den, zmocní se ponožek, dokud jsou zabalené do klubíčka. Popadne klubíčko a upaluje s ním pryč. Přivolána, klubíčko odebráno a následují pokusy vnořit čenich tam, kam mám vnořit nohu. Práci si zpestřuje okusováním palce nebo paty.

Nastává vrcholná část programu. Kalhoty mají dvě nohavice a oblékám je ve stoje. Vsouvám nohu do první nohavice a stojím na druhé, dosud holé noze. Pro Noru je to velká chvíle. Vrhá se po hlavě do plandající volné nohavice a souká se dovnitř, zatímco já soukám nohu první nohavicí. Pak přestoupím na již oblečenou nohu a musím Noru vypudit z její nové skrýše.
Závěrečná půtka korunuje opus. Je to proces nikoli krátký. Nora zde působí jako dokonalý antikomorník.
Musím to ale vzít i z jiné stránky. Kdyby toho nechala, kdyby ležela opodál a okusovala krokodýla, kterého jí z Ameriky přivezl Vašek Větvička, no, ráno by bylo chudší a stýskalo by se mi. Takže ona mi tím antikomornictvím vlastně pomáhá, tudíž je de facto komorník. A je to pěkně zabaleno do kruhu protikladů. Jin jang, Nora v nohavici coby temná síla, radost z Nory v nohavici coby světlá síla. Dobře je ten svět řízen.

Osvícený asistent

Noru velice zajímá moje fotografování. Dokonce hýčkám jakousi naději, že se vypracuje do role modelky – jako byl můj Gordon perfektní model. Tomu jsem řekl, pojď, sedni si semhle a dívej se tamhle a on to přesně udělal. Jeho oparem byl rotvajler Bart, který ovládal škálu devastačních úkonů, mezi než patřil pád stativu a olíznutí objektivu. Nora je rotující asistent, přičemž v ohnisku rotace jsem já s fotoaparátem. Dnes ráno jsem konal pokusy s Panasonicem GX1 a rádiově ovládaným bleskem přes transmiter Pocket Wizard (vše uvádím proto, abyste si nemysleli, že my s Norou jsme nějaká ořezávátka!). No a Nora se začala zajímat o blesk právě ve chvíli odpálení. Že jí blejsknul v hubě, to jsem čekal. Ale že jí bude světélkovat i ocásek, nu, to je unikum. Více se dozvíte na mém fotografickém webu digineff.cz.

Nora se do práce asistenta řádně vnořila