Nora pokládá veškeré ptactvo, najmě pak kosy, za nežádoucí elementy a postupuje proti nim s nejvyšší přísností. Na zahradě si už vytipovala několik míst, kde se ptáci vyskytují, a každý den zahajuje i končí prohlídkou těchto lokalit. Také na trase procházky jsou taková místa – hned po vstupu do lesa vniká do bezinkového houští, kde neblazí opeřenci sídlí. V závěru standardního okruhu, když už jsou domy na dohled a vycházíme z lesa a po pravé straně cesty je louka o rozloze čtverečního kilometru, Nora tryskem pronásleduje nízko letící ptáky a v maximálním tempu vydrží kroužit, dokud to ty opeřence neomrzí. Pak se vrací, tváří se, že svoji práci opravdu dobře vykonala a zaslouží si snídani – a vůbec není zadýchaná.

Tolik velmi stručně o jejím vztahu k ptákům. Jakpak se asi dívá na fakt, že ptáky krmím? Teď byla pauza dlouhá dokonce několik týdnů, byli jsme v cizině a slunečnicová semínka došla a neměl jsem čas koupit nová, až včera odpoledne jsem je přivezl a dnes ráno obnovil dodávky. Nora mi při tom asistovala.

Neřekla ani slovo, ale kdo ví, co si o tom mém počínání myslela...

Dva v jednom má pokračování
Zmínil jsem se tu o problému dvou tenisáků v jedné tlamě. Nora se ho pokouší vyřešit, ale je to něco jako Fermatův teorém. Ví, že to lze, ale neumíme to udělat. Tedy, Nora to neumí, já samozřejmě jsem mimo. Nicméně je nakročeno – Nora ví, že dvě v tlamě je víc než jeden v tlamě a víc rovná se lepší.
Napadá mě, že jestliže Bedřich Engels napsal úžasný spisek Podíl práce na polidštění opice, Nořina snaha o řešení teorému Dva v jednom je cesta k polidštění psa. Vždyť to je základní lidská vlastnost, všechno narvat do huby, všechno sežrat a zastávat heslo, že více rovná se lepší!
Současný stav? Nora dokáže zvládat v tlamě krokodýla (dar Vaška Větvičky, americká kreace) a kachnu (stejný zdroj). Jsou to objekty rozměrné, ovšem měkké, a tudíž snadněji skousnutelné.
I to se dá aplikovat na lidské poměry – měkkost znamená dát se snadněji sežrat.

Letmý sníh

Byla to malá sněžná epizoda. Začalo hustě sněžit a Nora měla svoji premiéru. Už na zahradě vyběhla do té vánice, skákala v ní, chňapala po sněhu, snažila se dohonit a pokousat všechny ty malé bílé věci sypající se z nebe. Bláznění pokračovalo venku na procházce. Nicméně, nebyl to pes utržený ze řetězu.

Přišla taky vážná chvíle. Vzdoruji Kuberovu zákonu, tedy zákonu z pera velkého muže, který jednou bude mít bronzový pomník za zásluhu o to, že je v zimě na našich chodnících ještě větší bordel než kdy jindy a že přibylo zlomenin všeho druhu a fraktur lebky, zkrátka, navzdory Lex Kuberi uklízím chodník. Vytáhl jsem lopatu a dal jsem se do práce. Nora vykoukla ze dveří a hned zajela zpátky. Nedůvěřuje novotám, zvláště když jsou spojeny s nějakými mechanickými rekvizitami. Vyhýbá se koloběžkám, před skatem prchá a kočárkům důvěřuje jen napůl. Hrablo na sníh zařadilo mezi prvotřídní nebezpečí. Ona by si zvykla, ale sníh roztál a po dalším nevidno.

Odpoledne měla pak ještě příležitost osvědčit svoji opatrnost. U silnice seděly dvě dívčiny na bobku a něco tam kutily. Přiblížila se, aby se podívala, co dělají. I já to zahlédl: stavěly tam sněhuláka dvacet, třicet centimetrů vysokého.

Tento nebezpečný akt uspíšil nás odchod domů o pět minut. Nora odmítla setrvat v prostoru zamořeném sněhuláky.

Já jsem Nora, a kdo jsi ty?