Že to ale letos zase jednou vyšlo přesně, konec prázdnin na pátek! U nás ve Zvoli mají děti začátek školního roku přece jen trochu oslazený. V neděli, tedy 2. září, se otevírá dětské hřiště na návsi u rybníka. Moc se mi líbí, kolik dětských hřišťat vzniká. Několikrát jsem tu psal o hřištích na Smíchově - tam vznikly v posledních létech dvě v bezprostředním okolí mého bydliště, jedno na kopci Mrázovka, na ně teď chodí moje Irena s Dominikou, a druhé pod Blaženkou, kde jsme ještě před dvěma lety bydleli s Ljubou.

V úterý jsme měli fotografický seminář v Zoologické zahradě - byla to samozřejmě akce Institutu digitální fotografie IDIF. Vždycky, když do ZOO přijdu, mám pocit, že zase nějaká atrakce přibyla - tentokrát jsem si všiml dřevěných želv nedaleko výběhu pro tahle kolosální zvířata. Z mého dětství nepamatuju, že by něco na hraní v ZOO bylo... Hřišť tenkrát bývalo pomálu, u nás v baráku na Žižkově jsme si hráli na klepadle a v prvorepublikovém zahradním altánku, který ovšem nebyl na řádění dětských kočkodanů stavěný, takže jsme ho postupně zdemolovali. Dnes je mi to líto, ale co s tím nadělám?

Takže tedy prázdniny končí a zvolské děti si budou moci hrát v instalaci zvané Tvrz Mokřina. Aspoň že tak.

Sláva ve Zvoli
Měli jsme štěstí, včera odpoledne bylo docela hezky, takže slavnostní otevření dětského hřiště se vydařilo. Pan starosta Pudich vedl krátkou řeč, poděkoval všem, kdo se zasloužili prací nebo finančním příspěvkem, paní starostová nůžkami přestříhla pásku, nezbedové otevřeli dětské šampíčko Rychlé špunty a paní starostovou polili, jako se polívají vítězové na formuli jedna - a do právě otevřeného hřiště vtrhly dětičky vedené smečkou agilních holčiček, které obsadily houpačky.

Přišlo mi to všechno jako něco starodávně krásného. Tak to bývalo ve světě, ve kterém byl pořádek. Okrašlovací spolky okrašlovaly obce, budovaly hudební pavilóny pro nedělní korzo a stavěly rozhledny. Takhle nějak občané získávají vztah k obci. Přitom právě ten vztah k obci, to je něco, co se nedá obnovit výnosem ministerstva nebo nějakou privatizací.

Večer jsem pak šel s Ljubou na procházku s Iriskou. Ve vratech jednoho domu stály dvě holčičky.
"Třídíte odpad?" ptaly se.
"Třídíme," odpověděl jsme po pravdě.
"To je dobře. Když se netřídí odpad, umře nějaké zvířátko," řekly holčičky.
Byla to zelená ideologie zdrcnutá do opravdu lapidárně formulovaného nesmyslu, nicméně je fakt, že třídit odpad je správné, a taky je fakt, že ho doma třídíme. Ještě aby byly peníze na častější odvoz přetékajících kontejnerů, ale za to opravdu ty holčičky nemohou.
Jsou u nás hodně čilé ty holčičky, obsazují houpačky a bdí nad tříděním odpadu. A chlapečkové?
Na slavnosti jsem si jich taky všiml. Seděli u stolečku nedaleko vchodu do hřiště a zobali z mísy cucavé bonbóny.
(Fotky z otevření objevíte zde a bonbóny požírající chlapečky najdete na snímku číslo 39.)

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena