Nevím co chci
Ráno bylo teplo. Gari s Norou se hrnuly k židli, kde mám jejich červené kabátky.
‟Je teplo,‟ řekl jsem jim. „Kdybych vám dal kabátky, zchoulostivěly byste a byla by vám pak pořád zima.‟
V poledne bylo míň teplo, ale pořád ještě to nebylo na kabátky. Uprostřed procházky začalo pršet, přišli jsme domů zmáčení a musel jsem je osušovat ručníkem. K miskám šly kolem židle s kabátky a myslím, že se na mě Gari vyčítavě ohlédla.
Večer začalo sněžit a šli jsme ven s kabátky. Běžely přede mnou bok po boku. Myslím, že si povídaly:
‟Ten náš pán bidenuje. Fakt neví, co chce a s počasím si neumí poradit.‟

Zatracený počasí!
Ráno bylo náledí. Asi to není novina pro čtenáře, kteří jsou na českém území. Oznamovali náledí a nespletli se. Pejskům to nevadí, mně jo. Po nedávné zkušenosti se dvěma zlomenými žebry si dávám pořádně pozor.

Loni jsem s pejsky zažil studenou horkou chvilku na cestě ze zvolského lesa na Hůrkovo pole. Cesta tam klesá, je to snad dvacet, třicet metrů. Loni tam byla ledová plotna a nešlo to projít, z jedné strany plot, z druhé křoví, nezbylo než natrhat bejlí a udělat si cestu. A letos? Dobří lidé z osady plotnu (samozřejmě že se zase vytvořila) posypali kamennou drtí. Zato všude jinde to bylo vo hubu.
V poledne to roztálo.
Večer, když jsme šli světélkovat, Gari s červeným, Nora modrým obojkem, to zase bylo vo hubu.
No řekněte, není to zatracený počasí?

Náledí
U nás žádné drama. Ono to nikdy není drama, dokud se nenabouráte anebo neuklouznete a nerozbijete si hubu. I dnes ráno jsem šel s pejsky na obvyklý okruh. Náledí se projevovalo zapeklitě: pořád nic a najednou – úplně nevypočitatelně – ledová klouzačka. Bez logiky. Řekli byste, že ledovka zůstane ve stínu a tam, kam svítí sluníčko, led roztaje. Není to tak. Nejhorší úsek je v lese od místa, kde říkáme U dubu k oplocence, pak kilometr nic a zase cesta v osadě Hůrkovo pole je ukrutná a na jednom místě se nedá obejít lesem, musím ručkovat přes větve keřů u ledové cesty.

Pejskové? Běhají, jako by měli mačky na tlapkách a ještě na mě divně koukají, proč tak divně chodím.

Nemusím všechno chápat
Nora má chabé nožičky a na parketách jí kloužou. Často se stane, že se jí dokonce rozjedou a upadne. Musíme na ni dávat pozor a kvůli tomu ji také nosím po schodech jak nahoru, tak dolů. Zkrátka, Nora je starunka a padátko.

No jo, ale jdeme lesem, na cestě plotna ledu a Nora po ní běhá! Už jsem se o tom tento týden zmiňoval. Třebaže je teplo, na některých místech se ledovka dokonce zhoršuje. Jedna cesta je dokonce tak neschůdná, že musím jít po poli. A Nora? Peláší po ledu… napsal bych, až se za ní práší, ale to by byla blbost. Jak je to možné? Nechápu.

Dnes bylo teplo (10 C), večer začalo pršet a prorokují mráz. Tak to jsem zvědav!