Nepříjemný pán
Nakupoval jsem dnes v Delvitě. Všímám si personálu v těchto velkých supermarketech. Zajímavé - zatím jsem se tam nikdy nesetkal s neochotou (obvykle, když se ptám, dejme tomu, kde se dají najít kartáčky na zuby, nikdy neřeknou, plešoune pidlovokej, tady máš regál 2x6 metrrů narvanej kartáčkama na zuby, ale zavedou mě před ten regál 2x6 m, ukážou na kartáčky a řeknou "tady, pane" a jdou po své práci). Dnes dokonce prodavačka sýrů každému popřála hezký den. Mají to nařízeno? Kdyby to neřekla, vyrazili by ji na hodinu? Vypadala, že to myslí upřímně.
Pak u kasy: mám smůlu u kasy. Vždycky se tam najde někdo, kdo si nenechal zvážit ředkve. Nebo vytáhnul kafemlejnek ze škatule a nese ho ke kase. Nebo...
Tenhle prudil. Zase, zajímavé: obvykle prudíváme my, pánové v prudícím věku. Tohle byl mladý muž s interesantně střiženým vousem - což samo o sobě bylo vysvědčení. Vyrozuměl jsem, že se hádá o ceně rohlíků. Taky se zdálo, že to vyhádal, takže zaplatil o tři kačky míň. Když odcházel, ukázalo se, že tam zapomněl - teď improvizuju - kilovku kaviáru Malosol.
"Zapomněl jste si svůj kaviár, pane," volala za ním kasírka vlídně.
Vrátil se, popadl kaviár, strčil do tašky a odcházel - a neřekl jí děkuju.
Kretén.
A ona byla dál vlídná! Svatá to žena. Přijde do nebe a to je místo, ve kterém nikdy toho kreténa nepotká, i kdyby tam byla sto věčností a ještě jednu navrch.

Kontakt
Náš Rok kontaktu pokračuje, zařazoval jsem jubilejní šedesátý příspěvek, rázu humorného, rozsahu nevelkého, proto zařazuji i sem, jako lákadlo - čtěte a přispívejte, Kontakt je zde.

Mimozemské přirození
Kontakt jistě proběhne na mnoha místech najednou. Eliminuje se tak případný neúspěch jedné jediné expedice a jistě se získá více informací. Mimozemšťané se tak střetnou se širokým spektrem lidí. Někde budou možná snědeni hladovými domorodci, někde asi dostanou dobře mířenou kulku do žaludku nebo granát pod tričko a někde v tom mumraji možná vzklíčí semínko vzájemné důvěry a spolupráce.
Jisté však je jedno: Na všech prvních novinových stránkách, na všech dostupných frekvencích, na všech monitorech světa vybuchne nová bombastická TV realityshow „KONTAKT“ a zaútočí na koláče sledovanosti silou gigatunové pumy.
Takové množství kontaktů se prostě vládám utajit nepodaří.
Lidé budou sledovat snažení jednotlivých kontaktních týmů v Evropě, v Americe, Asii, vlastně po celém světě. Některé stanice začnou přenášet záběry z místa KONTAKTU NonStop, některé stanice budou vysílat reportáže o KONTAKTU NonStop, někteří lidé se zblázní.
Zaměstnanci si vezmou dovolenou, továrny omezí provoz a úřady se zavřou. Na silnicích klesne úmrtnost téměř na nulu, protože lidi zůstanou doma přišpendlení k obrazovce.
Za chvíli se vyklubou nové televizní hvězdy, jak z řad kontaktních týmů pozemšťanů, tak i z řad jejich mimozemských kolegů.
Lidé budou přepínat mezi jednotlivými KONTAKTY jako šílení.
Sázkové kanceláře vypíší kurzy typu, sní zítra ten velký zelený konečně malého A-Donga z čínské skupiny? V Evropě bude probíhat SMS hlasování o vyřazování a opětovném nahrazování dobrovolníků v kontaktní skupině. V USA se bude demonstrovat proti zadržování informací vládou. Teroristé budou zmateně vyčkávat, až se vše uklidní a jejich akcím se opět dostane zasloužené publicity.
Bulvární plátky vyškrábnou nejpikantnější věci ze života členů kontaktních skupin a vystaví je na svých stránkách jako válečné trofeje, ty nejbulvárnější vyškrábnou pikantnosti i ze života mimozemšťanů.
Jako naprostá bomba pak zapůsobí zveřejnění prvních fotografií mimozemského přirození.
Tak takto nějak budou vypadat první týdny a měsíce Kontaktu na bohatém západě. Na východě se budou všichni modlit, na jihu stále hladovět a na severu mrznout.
Kopštos

Samomluva
Znáte to taky: pes na vás žádostivě hledí. Je čas večeře. Nasypu mu granule a z police vezmu krabici, psí konzervu. Je třeba krabici otevřít. A toto mi táhne hlavou:
Otevřít konzervu. Tady by někde měl být otvírák. Kdepak je? První šuple. Není tam. Druhé šuple, třetí. Nikde není. Kdepak by mohl být? Nemůže se ztratit. Je to docela velký stříbrný předmět, s klíčkem. A heleme! Tady je jiný otvírák. Jak bych ho mohl najít, je bílý, splynul se dnem šuplete. No jo, IKEA. Jakpak se to asi používá? Hm... dvě kolečka, jedno zubaté, druhé ostré. Jak sakra se dá krabice otevřít? Na spodku je návod. Hýml, malý písmena. Zatracená IKEA, kterej blb vymyslel tak blbej systém, potřebuje návod... Bez návodu jsem nahranej. Kde mám brejle? Musím pro brejle. Kde jsou brejle? Bez brejlí se brejle špatně hledají. Tady jsou, konečně. Na co je potřebuju? Aha, nápis na otvírači na konzervy. No jo, ono se to dá otevřít jako nůžky. Kolečko se dá na kraj, tady se to sevře... Heleme, ono to funguje! Úžasnej vynález. Kterej génius tak skvělej otvírač vymyslel?
Psovi je to jedno. Žádostivě hledí a myslí si asi něco nelichotivého o pánovi, kterému to tak dlouho trvá.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena