Stilnox je prášek na spaní a dnes v noci bych ho potřeboval. Probudil jsem se ve tři, pak ne a ne zabrat, nakonec jsem usnul a probudil se klaustrofobickým snem. Takže jsem se přesunul do pracovny a Nora šla se mnou. V pracovně mám kanape a polštář a deku. Je to vyzkoušené: zalehnu, Nora si ke mně vleze a to pak usnu na to tata.
Jakmile usne Nora. Jenže to není jen tak. Nora je pes. Musí se nejdřív třikrát zatočit do kolečka. Pak si vyzkouší, jestli je líp spát ksichtem nahoru nebo zadkem k mé hlavě. Nakonec vždycky volí tu první variantu, ale musí to vyzkoušet, vždy znovu a znovu. Takže čumák položený na mé ruce. Ale na jaké místo, Na rameno? Na ohbí lokte? I centimetry hrají roli. Už to vypadá, že si našla správné místo a já se propadám do spánku a najednou škub – přesun o pět centimetrů.
Ale jo, nakonec to dopadlo dobře. Pokud za dobře mám brát probuzení, kdy do pracovny vpustila Ljuba Garinu a ta na nás vlítla a pošlapala nás oba.
Kvílení
Je to paradox dnešního rána. Probudilo mě tiché kvílení. Copak a kdopak a hlavně – kdepak to kvílí?
Pokud by kvílela Nora nebo Gari, stačilo by vstát, přejít k pelechům a kvildu přikrýt dekou a ona by kvílet přestala.
Kdyby se ale ukázalo, že to kvílí něco venku a já bych šel přikrývat a ono by to bylo k ničemu, psy bych probudil a oni by začali kvílet.
Ležel jsem tedy nehnutě a snažil se řešit neřešitelný problém.
Pak se ozvalo vrčení a Nora a Gari se začaly prát. A bylo po paradoxu. Po spaní taky, to je samozřejmé.
Astronom
Večery pozdního srpna bývají u nás věnovány astro-třeštění. Máme v mobilech aplikaci Star Walk 2. To je něco jako průvodce po hvězdné obloze. Namíříte mobil směrem k nebi a aplikace vám pomůže se v té změti puntíků vyznat.
Nejlíp se to provozuje vleže, natáhneme deky a koukáme na nebe, mobily v ruce, a vzájemně si pomáháme se vyznat v nevyznatelném. Včera to šlo ještě méně snadno než obvykle: přišla Nora a taky se chtěla koukat na hvězdičky.
A co Gari? Na zůstala v pelechu. Je to astro-ignorant.
Tu appku si stáhněte, je super.
Rostou
Když vidím v trávě houbu i já, dokonce bez brejlí, tak tedy fakt rostou. Říkám si, že ti pejskové by měli umět houby hledat jedna radost – a někteří to určitě dovedou. Nora s Gari nikoli. Těm jsou houby úplně na houby. Ne snad, že bych se nějak snažil, ale včera jsem přece jenom ukořistil dvě houby a nesu je domů a potkal jsem známou. Ta když viděla, že ve třech neseme dvě houby, sželelo se jí a sáhla do košíku a odsypala mi do pytlíku – a vůbec jí neubylo. Co s tím? Doma jsem popadl kudlu a rozplátkoval je na sušení. Pejskové chodili kolem mě, větřili a divili se. Připadalo jim, že dělám něco od žrádla. Jen ta vůně se jim nějak nezdála.
Dneska si vezmu na procházku brejle, abych nebyl odkázán na útrpnost bližních.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena