Kolikrát jsem to říkal Gordonovi a po něm Bartovi a po něm Irisce a po ní Garině s Norou. Nech tu vosu, štípne tě. Mám v zásobníku málo tak rozumných rad, jako je tato, a málokterá má rozumná rada se potká s tak absolutním nezájmem.

Dnes si Gari rozdala duel s vosou na nejkratší dnešní procházce, té čtvrté, večerní – bonusové, obvykle mívají jen tři – bonusové proto, že mi chybělo tři sta metrů do devítikilometrového limitu nachozených kroků. Deset metrů před barákem povídám „Nech tu vosu“ a vosa Garinu šikovně štípla do tlapy a já měl příležitost říkat:
„Vidíš? Neříkal jsem ti to?“
Ano, když dobrá rada dopadne na stěnu jako hrách, člověk má aspoň to pochmurné zadostiučinění, že měl pravdu.

Co všechno má Nora pod hlavou

Někdy se to vymyká mému chápání – když si třeba lehne na koberec a hlavou leží na podlaze. Venku – rozdíl trávník a dlážděná cestička. Není to ale pravidlo. Když si může vybrat, ustele si na propoceném tričku. To bych dejme tomu chápal, ale co tyto řádky píšu, leží mi za zády na kanapi, tričko opomenula a pod hlavou si nastlala kožený opasek, rozumějte, ne naplacato, ale hranou nahoru. Když se otočím, jestli pořád tak divně leží, jenom pootevře očko.
Co koukáš? Nekoukej. Stejně ničemu nerozumíš.
Má pravdu. Tomuhle fakt nerozumím.

Nora plachťák

Plachta je důležitý pracovní nástroj, nezbytný pro údržbu zahrady. Každou chvíli něco stříháme a řežeme a je třeba to soustředit a odvézt na sběrné místo – a nejlíp se to dělá v plachtě. Nora plachtu miluje. Každá taková operace začíná tak, že plachtu rozprostřu – někdy, jako třeba za větru, to není docela snadné, načež Nora mi na plachtu vleze a lehne si na ni. Dnes odpoledne jsme s Ljubou plachtu docela vytížili, nastala chvíle, kdy je třeba ořezat břečťan rozplazený po půlce baráku. S Norou v plachtě bychom daleko nedospěli… Naštěstí máme více plachet! Takže: nová plachta složena na čtyřikrát, položena, nabídnuta a Nora ulehla.

Pokukovala po nás vyčítavě. Tohle vám nezapomenu. Plachta na čtyřikrát, to je dobrý. Ale překážet, to je lepší!