Máme na zahradě hned naproti francouzskému oknu obývacího pokoje velký kámen. Pod ním si vybudovaly nory myšice. To jsou tvorečkové velmi roztomilí, pokud jsou za francouzským oknem - na straně zahrady. Pokud by byli na straně sporáku a špajzu, byly by to hnusné myši a byl by na ně podnikán lov, kladeny pasti a podobně. Už dlouho jsme je však neviděli a přišlo nám pravděpodobné, že je ulovily kočky ze sousedství.
Kočka, potvora, nedělá rozdílu. Myšice jako myš, a myš jako osmák degu. Ono, mezi námi, je to vysvědčení rozumnosti. Je to všechno jeden čert, jeden jako druhý jako třetí.
Takže jsem se včera vrátil domů a Ljuba už se taky vrátila z práce a zalévala zahradu a hlásila, že zahlédla myšici.
"Myšice se vrátily!" volala na mě s radostí v hlase. Bylo nám po myšicích trochu smutno.
"Nebyl to Monty?" napadlo mě nahlas.
Francouzské okno bylo pootevřené.
To je naše obava, aby Monty neutekl. Občas ho necháváme pobíhat po domě. Jde mu to k duhu, má teď krásně vypracované tělíčko, leskne se mu hustá srst, je to statný osmák degu. Víme, že ho nesmíme nechat vyběhnout ven. Euforie ze svobody by netrvala dlouho, do prvního setkání se sousedovic kocourem.
Nebyl to Monty. Ten si hověl na střeše svého domečku ve své kleci. Byla to myšice.
A doufejme, že je to generace vycepovaná, obezřetná, která se dokáže kocourům vyhnout.

Jak jsme zmátli Irdu
V sobotu jsme vyrazili na obvyklou procházku. Máme tu v okolí několik tras, tahle je základní, říkáme jí áčko. Jdeme na konec satelitu, pak po polní cestě do lesa, až dojdeme na lesní silnici do Březové. Pokud se vrátíme po této silnici, je to áčko standard, pokud znovu odbočíme do lesa, ale na stranu vzdálenější od našeho satelitu, dojdeme do chatové kolonie a tahle varianta áčka se jmenuje chaloupky. No a pak máme spoustu mezivariant.
Iriska samozřejmě dobře zná všechny varianty našich tras.
V sobotu bylo dost času, takže jsme šli chaloupky. Vraceli jsme se už k satelitu a najednou vidíme přes pole, že v lese chodí nějací dva lidé a nesou něco modrého. Napadly mě všelijaké šílenosti, třeba že jdou pouštět draka a podobně. Realita ale byla prostá - nečetli jsme zvolský web a ušlo nám, že je v sobotu brigáda, sběr haraburdí v lese.
Napravili jsme to. Brzy jsme narazili na další brigádníky, ti nás vybavili modrým pytlem, a tak, místo abychom se vrátili domů, jsme se vydali nestandardní cestou zpátky do lesa sbírat flašky od piva a igelitové pytlíky.

Několikrát jsme narazili na některou ze standardních stezek. Irda se po nich vždy vydala směrem domů. Po několika krocích se zastavovala a hleděla na nás. Oni zešíleli, čel jsem v její udivené tváři. Netrefí domů, co budu dělat?
Navíc, v lese najednou bylo málo svinstva, vlekli jsme ostudně prázdný pytel. Pobíhali jsme tedy po lese jak myš v labyrintu a Irisčin neklid se vléval do moře zoufalství.
Nebudu to dělat napínavé, nakonec jsme našli bonanzu, někdo tam nechal pytlík a flašky a dokonce i kalhoty - fantazie vykresluje bizarní scény s takovým vyústěním - pytel naplnili a vydali se standardní cestou a standardním směrem.

Irdě se viditelně ulevilo.
Zešíleli, myslela si, ale pustilo je to. Hlavně, aby se to neopakovalo!

Proč ten Monty tak ječí?
Monty, to připomenu, je osmák degu, technicky myš. Chováme ho po dobu,co je Marie Anna na studijním pobytu Erasmus v Německu. Má se u nás, potvora, dobře. Chodí na výlety po domě a s námi snídá: je to zvláštní pocit, jít po schodech a vedle vás skáče z hrany schodu na hranu osmák degu, technicky myš. Jdeme spolu na snídani, já na žemli se sýrem, on na kolečka mrkve, pampelišku a semínka.

Občas si stoupne na zadní jako surikata a piští na Ljubu. Vždycky na ni, na mě nikdy. Copak to asi znamená? Sotva to bude něco negativního. To ona mu dává mrkvičku, ona mu nosí zvenku listy pampelišek a ona mu dává semínka, která tak rád chroupe. Proč tedy sám od sebe na ni piští? Proč piští na ni a ne na mě?

Třeba je v něm zakletá dušička. Třeba je to vězeň v těle osmáka degu, technicky myši.
V pohádkách se píše o takových věcech a pomáhá polibek.
Tady to nefunguje.
Je to vyzkoušené.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena