Stačilo říct „kdo se mnou půjde vyhodit odpadky“ a Gari s Norou seskočily z křesílek a hnaly se ke dveřím, Gari mlčky, Nora s řevem. Obě rozumí mnoha slovům, ovšem pod jednou podmínkou: musí se to týkat procházky nebo žrádla. Což je v pořádku a je to důkaz vyššího stupně rozumu. Je snad něco důležitějšího než procházka nebo žrádlo?

Mají to dobře zařízeno. Obsluhu jim zajišťujem, a kdybyste se jich zeptali, určitě by měly slova chvály. Naši páni jsou velmi inteligentní, říkaly by. Stačí šťouchnout frňákem a už dolívají do misky vodu. Podívám se na dveře a oni je otevřou. To je jako ten nejlepší automat, Brano otvírá samo. Je to tak, jsou skoro tak inteligentní jako pejskové.

Brrr…

Ráno mrzne. Aby ne, v půlce ledna. Louže na březovské silnici je zamrzlá. Nora to nese nelibě, protože se nikdy nezapomene z louže napít. Co s louží, když zamrzne?

Noru to nezaskočí. Tlapkou let rozbije a napije se i tak. A nejen to. Ona si vyloví ledový střep, pěkně si ho připraví a sežere ho. Normálně ho schroupá. Mně z toho trnou zuby, jí ne, očividně. Skákal bych dva metry pade, kdybych kousl do ledu. Mám zuby opečované, chodím na pravidelné prohlídky, ale ta pětka vpravo nahoře, ta se dostat do kontaktu s ledem…. Brrr…

Norině je to jedno Led klidně schroupe. Brrr by řekla, jenom kdybych jí navrhl, že půjdeme na veterinu, a nemusela by to ani být zubárna.
Naštěstí mě nic takového nenapadne.

Jako Hanč s Vrbatou

Vrátím se ještě k pondělku, vpodvečer jsem byl s pejsky na obvyklém okruhu. Najednou se setmělo a strhla se chumelenice. Pak jsem se dozvěděl, že v Praze byl slejvák, jenže, málo platné, i těch pár desítek metrů diference dělá rozdíl v teplotě. Zkrátka, byla chumelenice.

V tom lese to sakra znám, abych neznal, po patnácti letech. Najednou se ale stalo, že jdu a pak koukám, místo domů na Zvoli jsem si to zamířil k osadě Markovičky. Je to hned vedle, ale přece jen jinde. Kde se vzala, tu se vzala, přede mnou na zasněžené cestě stojí zachumelená Garina a kouká, kde jsem. Přitom Garina je zvyklá chodit po stanovených trasách a když někdy náhodou volím jinou odbočku, je z toho celá rozvrkočená. Tentokrát ale rozvrkočená nebyla. Když zjistila, že nejdu po správné cestě, jala se mě hledat a kdo hledá, najde. Kdybych byl Hanč s Vrbatou, přežil bych. Díky tobě, Gari.

Nestandardní situace

Když jdu s pejsky a vyskytne se srnka, samozřejmě mají snahu, ale zavolám, přiběhnou, dostanou dobrůtku a jdeme dál. Když se vyskytne zajíc, taky mají snahu, takže zavolám, přiběhnou, dostanou dobrůtku a jdeme dál. Dneska ale došlo k vzácnému souběhu. Vyskytla se srnka a taky zajíc.

Přiběhly a divily se. Není tohle tak trochu bordel? Nebudem to řešit, rozhodl jsem. Dostaly dobrůtku a šli jsme dál.