V květnu vyjde znovu můj román Tma o tom, co se stane, když elektřina přestane fungovat jako technická síla. Blackout to tedy bude absolutní – a jací lidé nám budou vládnout? Ještě horší, než jsou ti současní, jakkoli je těžké si to představit. To je v kostce sdělení té knihy. Její první část se odehrává v Praze, druhá v oblasti Kobylisy – Mělník – Dubá – Česká a posléze Krásná Lípa.

Kniha vyjde počtvrté a bude tentokrát ilustrovaná! Martin Zhouf byl se mnou na fotografické výpravě a z pořízených fotek bude sestavovat koláže. Kde jsme viděli něco ponurého, cvak a bylo to vyfocené. Už se těším, co ponurého vytvoří Martin z fotek půvabného mlýna Branná – v mém románu je umístěn do těchto míst koncentrák. Už jsem tu byl před lety, když jsem sbíral informace pro napsání Tmy. Tehdy jsem se rozhodl předělat obchoďák v České Lípě na ozbrojenou pevnost...

Tentokrát to byla výprava fotografická a jelikož byla digitálně fotografická, za totálního mého blackoutu zhola nemožná. Úplně nemožná, protože ani ta auta v mém románu nejezdí...

Hurá do sprcháče

Když hurá, tak do potoka, kde jsou kameny a přes ně teče ledová voda. Tam se Nora i Gari hrnou o sto šest. Doma nemáme potok. V garáži je vyvedená sprcha a je tam vanička a v ní pejskovi, teď pejskům, smýváme bláto z tlapek. Neobejde se to bez zdráhání, podplácení a nátlaku.

Včera: Gari se zašila někam do botníku a Nora se sunula ke sprcháči po centimetrech. Dorazila už do poloviny garáže a tam se zastavila.

"No vidíš, jak jsi rozumná holčička, to jsi hodná, hodná," komentovala Ljuba její pochod.

Z přítmí botníku se vyřítila Gari a hup, už byla ve sprcháči a hlásila beze slov:

"Cože? Hodná holčička? JÁ jsem hodná holčička, koukejte, už jsem ve sprcháči a strašně si přeju nechat si osprchovat tlapky!"

Tulku

Je to výraz ze slovníku tibetského buddhismu. Dalo by se to vyjádřit jako převtělenec, tedy jako "ten, který se převtělil". V náhlém osvícení podobném satori (japonský buddhismus zenové větve) jsem pochopil, že do Gari se převtělil Bart a že Gari je tedy Bartovým tulku.

Bart měl v podstatě dobrosrdečnou povahu a byl charakteristický tím, že se nikoho a ničeho nebál. Žádného psa se nebál. Nebál se bouřky, nebál se horkovzdušných balonů (tehdy ještě lítaly přes Prahu a někdy se zdálo, že nám brknou košem o střechu) a pokud jde o rachejtle, miloval je a těšil se, že někdy některou z nich chytne a zakousne.

Ani Gari se nikoho a ničeho nebojí. Kdepak složitá povaha Nory! Gari by se nelekla holčičky se školní brašnou na zádech a nenapadne ji obcházet vlčáka stometrovým obloukem. Jsou jí čtyři měsíce a protože ji Nora pořád pošťuchuje a volchuje, má už svaly jako pitbul. Doufám jen, že Bartův tulku se nebude rvát jen v sebeobraně a že nedojde na řetěz kolem krku, titanovou sponu a horolezecké lano v roli vodítka. Že se Bartova duše v podsvětí naučila mírumilovnosti.