Jsou zase tady, motýli o velikosti pivního tácku, tyrkysově modří a černí s šarlatovými skvrnami a černobíle počmáraní a všelijací, poletují, tančí milostný balet, v okamžiku únavy usednou, jednou na list, podruhé vám na hlavu. Je to kouzelné a je to jenom někde, konkrétně je to ve skleníku Fata Morgana v pražské Tróji.

Každý rok se tam v dubnu tenhle motýlí festival koná. Vidíte i líhnutí - ve speciálních minisklenících uvnitř toho velkého skleníku jsou přilepené k vodorovně umístěným tyčkám kukly. Visí tam trochujako kabáty v šatní skříni, a vlastně to jsou něco jako kabáty nebo spacáky. Motýl se z toho vysouká, je celý pomačkaný a jaksi měkký, jenže za chvilku se vzpamatuje a vyletí ven.
Nebo taky nevyletí, jsou jedinci, které nenapadne letět vzhůru a plácají se někde dole a tam i zahynou.
Tak to je... Je třeba létat vzhůru a ne plácat se při zemi, to neplatí jen pro motýly.
Ale ani pak není vyhráno. Pozoroval jsem dva tyrkysové drahokamy, jak spolu tančí a najednou jeden to vzal k hladině jezírka, nevybral to a byl ve vodě a v mžiku se tam o něho postaraly ryby.
Bravura se těžce platí, a zase to neplatí jen pro motýly.

Poprvé na motorce
Pravda, už jsem se jednou svezl, jen maličko, tady u nás po Zvoli, kdežto čtvrteční krásné počasí mě přimělo vyrazit do města nikoli autem. Ta první vyjížďka je vždycky trochu rozpačitá. Přece jen jsem na tom půl roku neseděl - loni na podzim jsem si nechal operovat nohu, takže ta prodleva byla skutečně šestiměsíční. Dále, po zimě je vždycky všude plno toho maličkého štěrku, kterým cestáři sypou náledí. Tenhle obávaný štěrčíček vydrží na silnicích hodně dlouho, dokud ho nesmyjí silné lijáky a nevymetou kola aut. No a silnice jsou v doslova šíleném stavu. Některéjsou skoro nesjízdné - například spojka mezi Zbraslaví a Břežanami je opravdu zásadním způsobem nebezpečná. Auto to odnese jen zničeným ráfkem, motorkář by se mohl vysekat.

To je ale zajímavé - neviděl jsem jediný reklamní billboard politické strany, který by zněl OPRAVÍME SILNICE. Já bych takovou stranu volil... pokud bych byl tak pošetilý, že bych dokázal uvěřit.
Zpátky k věci. Na motorce jsem se nevysekal, hromádkám štěrku i dírám jsem se vyhnul, všechno, co jsem potřeboval v Praze vyřídit, jsem vyřídil rychleji a pohodlněji, než kdybych se dopravoval jakkoli jinak, takže motorka mi dobře posloužila. Jen pořád nevím, jak mám motorce říkat, ani po roce! Dokud jsem měl Suzuki, bylo to jasné, byla to Sůza. Teď mám Yamahu. To jí mám říkat Yáma? Urazila by se, myslela by, že mluvím o silnici a ne o ní.

Uprchlý motýl
Neděli jsem měl pracovní, fotil jsem s naší fotografickou Dílnou opět motýly ve skleníku Fata Morgana v pražské Tróji. Ten skleník vypadá trochu jako štrůdl neboli závin, je to budova podlouhlá, jak ji popsat... zkrátka, jako štrůdl, trochu ohnutý, ale velký jako skleník. Vstupuje se tam na jeho pravém okraji, když se k němu budeme blížit zespodu, od Tróji - je ve svahu, nahoře nad ním je sídliště Bohnice. Záhy sdělím, proč tu zdržuju sebe i vás s topografií. Do skleníku se vleze, je tam kasa, šatna a stánek se suvenýry, pak jdete dveřmi do takového meziskleníku, a pak jakýmsi podchodem do opravdového velikánského skleníku, kde je tropická vegetace a mezi ní jsou ti motýli. Zpátky jdete dveřmi do meziskleníku a pak dalšími dveřmi do prostory kasy / šatny /stánku.

Je to složité, leč nutné, aby ven neunikalo teplo... a neulítávali motýli. A vidíte, jednomu se to podařilo. Když jsme vycházeli, všiml jsem si, že jeden ten odvážný a podnikavý jedinec poletoval nad frontou lidí u kasy. Byl sám, jen takový motýlek odsouzeneček. Nic ho tam nečekalo jiného, než záhuba. Měl za úkol se spářit, místo toho zvolil svobodu. Což neznamená, že ji získal, byl zase v omezeném prostoru, dokonce menším než před tím. Musel by se dostat ještě jedněmi dveřmi a až tam by byl opravdu venku, a tam byly dva stupně Celsia a déšť a motýložraví ptáčkové. Co k tomu dodat? Sám fakt jeho svobody byl pouhá iluze. Ale prožitek úniku na svobodu, byť na svobodu fiktivní, ten zřejmě stojí za ztrátu partnera i ztrátu života. Ledaže je to jinak a ten motýl si říkal, sakra, já hledal záchod, kde jsem se to ocitl?

Jako přídavek vizte fotku motýla v tropickém prostředí. To červené vzadu není divukrásná květena, to je paní v červeném tričku.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena