Megi spadla do jezírka
A je to tady… Naposledy do našeho jezírka spadla Gari. Jak je to dlouho? Deset let? Víc? To jsem byl tenkrát na druhé straně baráku u vrátek a zaslechl jsem kvílení a běžím se podívat. Gari visela tlapkami za okraj a volala o pomoc… kupodivu! Když se nechá zavřít v předsíni, ani nešpitne.

Tentokrát jsme o toho byli prakticky všichni: já s Ljubou, Anna Marie s Patrikem a Eliášem a Edou a ta bláznivá Megi zahučela do jezírka, dřív než kdokoli z nás stačil mrknout. Vytáhl jsem po mrknutí mobil a zachytil klíčové okamžiky. Jednak, když Patrik Megi vytáhl, jednak když se Megi oklepala a všechny kolem sebe ohodila.

Mě ne. Já byl opodál a snímal vše jako kameraman – dokumentarista.

Jo to jste vy… aha.. tak já zase jdu…
Chodíme teď ráno na docela dlouhou procházku. Vede i vzdálenou částí Zvole, jmenuje se to tam Hůrkovo pole. Míjíme plot střežený malinkým pejskem. Je bílý, plemeno se těžko určí, snad je tam stopa foxteriéra. Velice se rozčiluje, když jdeme kolem. Psí řeči ani po těch dlouhých letech soužití nerozumím doslovně, nicméně obsah sdělení je mi jasný.

Gari s Norou se chovají důstojně. Rozčileného padoucha za plotem prostě ignorují a jdou dál.

Dnes jsme to vzali jaksi protisměrem… a padoucha potkali v zadní uličce. Čert ví, jak se tam dostal, možná, že utekl. Najednou tu stál proti těm dvěma dámám, možná třikrát větším než on, těm dámám, kterým řekl, že jsou… a že jim udělá…
Nikdy jste neviděli skromnějšího, menšího a tiššího psa, než byl v tom momentě on.
Gari s Norou se zachovaly důstojně. Vyděšeného padoucha v uličce prostě ignorovaly a šly dál.

Chce to paštiku
Noru bojí záda a Ljuba obstarala jakési prášky. Jak do ní pilulku vpravit? Sáhla po krémovém sýru, který máme v ledničce jako lahůdku, jako pomazánku na křupavý placičkový chléb švédského původu.

Pokus se nepovedl. Chce to pětikorunovou paštiku vyrobenou z odpadků z jatek, jak ukazuje dosavadní zkušenost.
Mimochodem, já ji mám taky radši než ten sejra.

Srnka u stromu číslo šest
Dnes to nebude o pejskách, musíte se smířit s tím, že předmět mého zájmu má taky čtyři nohy a je chlupatý, jenže je vegetarián. Jedu onehdy od nás ze vsi a najednou se u stromu pohnul stín a byla to srnka. Malý srneček s parůžky. Nic nedělal, jen koukal, neskákal, ale byl hlavou k silnici a fakt jsem ho za pravého poledne u stromu nečekal.

Dnes, po několika dnech, jsem, tudy jel znovu… a byl tam zase. A do třetice. Když jsem se vracel, zase jsem ho viděl, ale na druhé straně silnice. On snad vzal službu silniční hlídky. Srnky u silnice vídám, v poslední době míň než dřív, ale zpravidla v noci, lese. Tohle bylo v otevřené krajině a jak říkám, prakticky ve škarpě.

Rád bych mu poradil, aby raději šel jinam, ale jak mu to sdělit?