Marly na návštěvě
Anna s Patrikem mají Marly fenku českého fouska. Je na čase, aby se Marly, pracovním jménem Mařena, s Gari a Norou sblížila.
Byla v neděli odpoledne na návštěvě. Žádné vřelé přátelství nenastalo Gari nasadila styl „absolutní ignorace‟. Nora byla opatrně zvědavá, na což Marly reagovala „vzdávám se, vzdávám se‟. V jistém smyslu to tedy dopadlo dobře, chlupy nelítaly a to je hlavní. Srdíčka náklonnosti ale také nepoletovala.
Tak snad až příště.

Plachtař, nebo plachetnice
Norinka miluje plachty. Používáme s Ljubou plachty k transportu listí a ořezaných větví. Po transportu je třeba plachtu složit. Pokud jsme dva, je to vcelku jednoduchá procedura. Jakmile jsem na to sám, je to složitější. Nastupuje totiž Nora, milovník plachet.

Vstoupí na plachtu, hodlá na ni ulehnout a nikterak se nemá k tomu, že by jakkoli pomohla v procesu složení plachty. Její náklonnost respektuju. Jen si lámu hlavu, jak ji nazvat. Co je Nora víc, plachtař nebo plachetnice?

Složitosti bání
Nora je odjakživa opatrná a s věkem to roste… s výjimkou situace, kdy padne na psa, který se jí bojí. Což je trapné a nesportovní a snažím se tomu zabránit, máme v sousedství dvě fenky, na které by Nora dělala ramena, kdybych nezasáhl.

Dnes jsme potkali pána, šel s maličkým buldočkem. Jakmile ho zblejskla, Nora odešla do pole a obešla ho velkým obloukem.

‟To je zajímavý,‟ komentoval pán, „on se jí strašně bojí!“
Dobře, že se to nedozvěděla. Dělala by ramena a musel bych zasahovat.

Jak ta příroda pracuje
V našem pejskovském lese jsou dvě louže. Ta jedna je jaksi varovná: ta když je, dole na Vltavě je živo, hrozí povodně. Druhá louže o průměru tak cca 15 m je nedaleko lesní silnice ze Zvole do Březové. Naopak, ta když tam vůbec NENÍ, je všude sucho.

Chodíme kolem pravidelně, pejskové v ní vždycky cachtají. Ještě nedávno cachtání vyústilo do zabahnění a z nich pak povstaly scény ve sprše v garáži. Teď ale je to ideální, vody je dost a je čistá.

Zajímavé ale je, že pořádně pršelo minulý týden a pak už svítilo sluníčko – a přesto voda v louži stoupá, tudíž se louže šíří. Chápu, ani, voda se stahuje z okolí… Chápu, ale stejně je to divný.
Pejskům to divný není. Radují se.

Zmatek nad zmatek
V noci ze soboty na neděli jsme spali – pejskové a já – v přízemí, v obýváku. Ljuba byla na soustředění taiti a já musím šetřit záda. Nanosil jsem tedy dolů pelechy, jeden pro Gari, druhý pro Noru. Gari okamžitě vlezla Noře do toho jejího.

Koukej mazat, velel jsem. Ale vzpouzela se.

Respektuju její pelech, když je to nahoře v patře. Ale tady je to JINAK a co je moje rozhoduju já, tak bych mohl charakterizovat její postoj.

Já rozhoduju v patře i v přízemí, oponoval jsem a tak se i stalo, každá šla na ten svůj. Ale ksichty ze strany Gari byly, ne že by nebyly.

Domina
Potkáváme dvě bázlivé fenky, nezávisle na sobě, buď jednu, nebo druhou, velmi občas. Z nějakých důvodů se bojí Nory. Zalehnou, krčí se a já pak musím na Noru být přísný, aby na ně nedělala hrdinu. Přitom sama je poserka a však jsem tu nedávno psal, jak obloukem obcházela buldočka, který se taky bál.

Ale že se před ní položil na záda vlčák, to je fakt unikum. Třeba si myslí, že Nora je domina. Nemusím přece všemi rozumět.