Málem placatý pes
Posledně jsem tu psal o setkání se starým psem. Já byl v autě, on kráčel vesnickou uličkou. Střetly se jen naše pohledy, k žádnému dramatu nedošlo.

Co čert nechtěl, hned další den jsem tudy projížděl znovu a skoro na stejném místě… teď už nekráčel důstojným krokem a nebyl to starý pes s šedivou bradou. Byl to maličký jorkšír, nejspíš mladý. Vystřelil mi pod kola tak dva metry před předkem. Jel jsem naštěstí co kolo kolo mine, ale reakční doba tu nějaká je a auto není peříčko. Zkrátka, zahamtnul jsem to, jak to šlo. Pak už jsem jen trnul. Ta úleva, když jsem toho mrňavého padoucha uviděl v zrcátku. Upaloval někam, zřejmě aby si postěžoval, jak ty lidi dneska jezděj jako blázni.

Rozdílný přístup
Vpodvečer u nás docela pršelo, takže jsme raději zůstali doma a nos + čumáky vystrčili, až když bylo jasné, že… je jasno. Docela mě zajímalo kolik napršelo. Máme na zahradě dešťoměr. Z plexiskla je to nádoba, dole úzká, nahoře širší a jsou tam milimetříky. Pršelo jako blázen. Psa by nevyhnal, však taky nevyhnal!

Po procházce jsem zamířil k dešťoměru. A pejskové? Jeden zůstal na prahu u dveří a druhý šel odečítat dešťoměr. Který pes se zachoval tak a který onak? Správě, k dešťoměru Nora, k misce Gari. Obě pak dostaly stejně. Taková u nás vládne … antimeritokracie, tak se tomu odborně říká.

Co je to za pořádek!
Pejskové si potrpí na pořádek a když se něco zavede takhle, musí to být takhle a ne jinak. Zná to každý kdo má pejska a sleduje jeho počínání. Tímto ale vám podávám stížnost: měli by to ale sami dodržovat!

Gari s Norou vizitýrují sousedovic zahradu při návratu z procházky. Nemají tam bránu, jenom stání pro auto. Naši tam vždycky vlítnou a hned vylítnou, trvá to léta a sousedi jsou na to zvyklí, ani Gari ani Nora tam žádnou škodu neudělají.

Tenhle týden ale holky zavedly vizitu na začátku procházky! Měl bych u nich protestovat. Neudělám to. Vím, co by mi na to řekly:
Nemáš nárok. Nejseš pes.

Vítání
Přijela s k nám podívat Dominika, moje vnučka. Přivezl jsem ji autem od autobusu na Zbraslavi, tedy, ona přivezla mě, protože má čerstvý řidičák a já dělám mentora! Dopadlo to výborně, není o čem vyprávět.

Otevřel jsme domovní dveře. Přihnaly se Gari s Norou… a hnaly se k Dominice! Jak by ne! Zažily ji jako holčičku když byly samy štěňátka. Domča byla s Ljubou a se mnou hned druhý den, kdy jsme Noru přivezli v zuboženém stavu na veterinu, zuboženou od chovatele… Taky byla u toho, když jsme o půl druhého roku později Garinku s Norou seznamovali…
To se nezapomíná a nadšení obou psích holčiček bylo veliké.

Taky Domča byla dojatá. „Všechny tři jsme zestárly...‟ pravila devatenáctiletá stařena.