Lstivá Nora
Nora mi ráda dělá závoznika. Uvelebí se v pelechu na zadních sedadlech a podřimuje, zatímco vyřizuju svoje jízdy. Tentokrát jsem ji vzít s sebou nemohl. Ljuba se pustila nůžkami do stříhání bobkovišně u plotu. Musel jsem zadní sedadla sklopit a odvážel jsem uřezané větve do obecního kontejneru.

Nora byla zoufalá. Viděla, že odjíždím a zase se vracím. Jak to, že ji nechávám doma, svého věrného závozníka? Pak ale na to vyzrála. Využila chvíli, kdy jsem se vrátil a rozestřel plachtu pro novou várku větví. Lehla si doprostřed: teď už mě MUSÍ vzít s sebou!

Tak jo. Poslední rundu jsem jel s poloviční várkou a na pelechu podřimoval spokojený pes.

Vítání závozníka
Nora je věrný spolupracovník. Jakmile začnu něco dělat, má ji v patách. Gari zůstává v pelechu. Nicméně přece jen jí to nedá a tu a tam vyleze a jde se podívat, co děláme. Když mě vidí stříhat větve a Nora opodál kouše klacek, řekne si, že u toho nemusí svítit a vrací se na pelech.

No jo, ale když větve naložím do auta a vezu je pryč a Nora mi dělá závozníka… a v tuhle chvíli si Gari usmyslí nás kontrolovat?

Je zoufalá. Stojí na chodníku a rozhlíží se. Kam odjeli? Proč mě tu nechali? Vrátí se NĚKDY?

Pak se vrátíme, vytáhnu Noru z auta a postavím na chodník. Gari se k ní vrhá. Čumák na čumák, pusinkuje ji, vítá ji, jako kdybychom se vrátili z antarktické výpravy.

Pak jde na pelech a my s Norou zase pracujeme.

Třeba si to rozmyslí
Večer jsem zavelel „jdeme na procházku‟. Gari se vymrštila z pelechu a hnala se ke dveřím. Vypustil jsem ji na zahradu. Nora zůstala mezi dveřmi v předsíni. Šel jsem k brance a otevřel jsem ji. Gari vyběhla na chodník. Ohlédl jsem se za Norou. Bylo na ní vidět, že se jí nechce. Dívala se na mě s výrazem „třeba si to rozmyslí a vrátí se‟.

Vyrazil jsem tedy jen s Gari a na rohu jsem se ohlédl. Nora vyšla brankou na chodník a dívala se za námi s výrazem „třeba si to rozmyslí‟.

Šli jsme s Gari dál a na druhém rohu jsem se ohlédl. Nora stála na rohu a dívala se za námi s výrazem „třeba si to rozmyslí‟. Následovala nás pak až do lesa zvaného Cíp a došli jsme na rozcestí. Buď rovně ke zvoničce, anebo vpravo a to pak je náš nejkratší okruh. Gari zamířila ke zvoničce. Šel jsem za ní a ohlédl jsem se.

Nora stála na rozcestí a dívala se za námi s výrazem „třeba si to rozmyslí‟.

Tak jsme to vzali vpravo a šli ten nejkratší okruh.

Na poslední chvíli
Otevřel jsem bránu (máme motorovou) a vyjel autem. Byl jsem zvědavý, kdy se objeví Nora. Když jsem odcházel, tvrdě spala na svém pelechu v obýváku. Vycouval jsem. Nora nikde. Zmáčkl jsem tlačítko ovladače. Vrata se pomalu zasouvala. Byl jsem rád, že se mi podařilo vyklouznout z domu tak tiše, abych chudáka starého neprobudil. Vrata zpomalila, vždycky zpomalují, když už jsou skoro zavřená. To je schválně, aby netřískla do zarážky.
Zbývalo deset centimetru, když se objevil psí čumák.
A co já? To jsi myslel vážně, že mě nevezmeš s sebou?

Jak jsem autem způsobil neštěstí
Stavoval jsem se autem u Jarky a Václava v sousedním Olešku. Obvykle parkuju kousek dál na parkovišti a tam jsem taky mířil, protože jsem opravdu chtěl jen na skok. Jarka ale otevřela vrata a vjel jsem na pozemek. Vyřítila se na mě Maginka a aby dala najevo, jak mě ráda vidí, přinesla mi tenisák.

Jistě je vám jasné, jak to dopadlo. Tenisák pustila, zakutálel se pod auto a nastalo neštěstí. Ono s říká „host do domu, hůl do ruky‟, tak tentokrát to platilo stonásobně, aspoň tak to viděla Maginka. Naštěstí jsem se stavoval jen na skok a rychle jsem odjel. Příště bude uvítání bez tenisáku.

Ledaže by Maginka na to neštěstí zapomněla.

Je moc velké horko
Je horko, že by psa ven nevyhnal. Jenom pes vyžene člověka. Byli jsme všichni zalezlí, když se ozvala Ljuba. Gari že naléhá a že chce ven.

‟Půjdu s Garinou. Chudák stará, Nora nechce ani vystrčit čumák.‟

Odešly a já s Norou zůstal doma v relativním chládku.

Za chvilku přišla Nora a začala mě pošťuchovat čumákem. Oni šli ven, znamenalo to. Já chci taky!

Takže jme vyrazili do té výhně na procházku. Na krátkou, na tu skoro nejkratší, do lesa Cíp. Když jsme se vraceli, Nora se na mě vyčítavě dívala. To je ale od tebe hnusný, chudáka psa takhle vyhnat do takovýho hicu.

Já vím. Jsem hroznej.