Vždycky se říká paní zima, nikdy pan zima. A taky se neříká pan jaro nebo pan léto nebo podzim, jenom paní zima má privilegium úcty, asi proto, že je surová a někdy až hnusná. Konec konců, drsně se zachovala i včera, když jsme byli odpoledne s Ljubou a Iriskou na procházce. Na cestě byl prašan, ovšem pod ním litý led, takže se muselo chodit, jako když se na poště razítkuje, jenom ne tak zprudka. Prostě - je třeba klást nohy kolmo a přenášet váhu. Což se snadno řekne a hůř vykoná, protože na cestě jsou různé výmoly a obliny a to vše ledové.

Poněkud se potácejíce dorazili jsme lesní cestou až ke skupině chatiček. K ní přicházeli majitelé, podívat se, co (paní) zima jim s nemovitostí natropila. Zahlaholili jsme několik vzájemně vlídných slov bez definovatelného obsahu a jedna ta paní volala:

"Pozor, musíte opatrně!"
To už jsme měli za sebou asi pět kilometrů chůze po ledu. Neděláváme krátké procházky.
Sotva to dořekla, zapomněla pravidlo o razítkování na poště a bum, sedla na zadku.
Samozřejmě mě napadlo, že její varování nemuselo být takto názorné, ale ovládl jsem se a neřekl nic.
Šli jsme dál. Jako když se na poště razítkuje.

Kytička k svátku
Je to dokázáno, ženy mají opravdu radost z kytičky. Naposledy jsem se o tom přesvědčil v pondělí, dal jsem Ljubě kytičku a ona opravdu měla radost. Že je svátek žen, jsem se dozvěděl z rádia. Měli tam kolem toho povídání a taky volali posluchači. Jedna paní říkala, že má kytičky ráda, ale nemá ráda MDŽ. Že dává přednost tomu, když jí někdo dá kytičku spontánně, neorganizovaně, jaksi sám od sebe.
"To jistě máte pravdu," řekla jí na to redaktorka. "A kdy naposled jste dostala kytičku takhle spontánně, neorganizovaně, že vám ji někdo dal sám od sebe?"
"No," řekla ta paní posluchačka, "já si je kupuju sama."
Kdepak se ta příchylnost ke kytičkám v ženách bere? Je to dáno geneticky nebo výchovou? Opravdu proti kytičkám nic nemám, ale asi by mě to spíš uvedlo do rozpaků, kdyby mi někdo dal fialky v kořenáči, jako jsem je dal v pondělí Ljubě.
Třeba to někdo ví, třeba neví a začne se tím zabývat a bude bádat a dostane na to grant.
Za ten grant by se dala nakoupit spousta kytiček, které by udělaly ženám radost, třeba by se dostalo i na tu paní, která si kytičky kupuje sama.

Mají kameru
Situace taková: Ljuba se chystala odjet do divadla na zkoušku, pak ji čekalo natáčení, dabing a večerní představení ve Strašnickém divadle. Do toho firma PPL přivezla kafemašinu, kterou jsme si objednali přes internet.
Kafemašinu jsem přijal, vybalil, postavil v kuchyni na linku, zapnul, prostudoval návod, vložil kafovou kapsli do mašiny, do nádobky nalil vodu a šel jsem nahoru za Ljubou oznámit, že kafemašina je připravena ke spuštění.
Chystání a přípravy vrcholily, žena dokončovala úkony, jichž jsem ušetřen například tím, že nemám vlasy žádné a když nějaké, tak milimetrové.
"Už jdu," pravila.
To jsem vzal jako pokyn k tomu, abych spusitl proces Prvního Vaření Kafe Na Kafemašině. Již žádný barbarský turek, lžička kafe zalitá horkou vodou, již nikdy žádné sprosté nesko, budeme mít kafe z kafemašiny!
Zapnul jsem tlačítko, zčervenalo, pak zezelenalo, dle návodu pokyn k vyvrcholení.
Mužně jsem pohnul pákou a do připraveného šálku začala tryskat vonná tekutina.
Do toho zazvonil telefon. Volala Anna Marie.
Je vám jasné, co se stalo potom. Zabral jsem se do hovoru o jakémsi kabelu k televizoru, do toho přišla Ljuba, vyzbrojená do odpolední a večerní bitvy a se slovy "tak ukaž" vstoupila do kuchyně.
Kafe teklo po mašině, po lince, po podlaze, mašina chrlila a chrlila.
Ljuba se na to dívala ani ne půl vteřiny, načež řekla "tak já jdu" a odešla.
Ona ta mašina nemá dávkování, jako mají automaty, na které jsem zvyklý.
A s tou kamerou? Lidi, kteří vám telefonují, mají kameru a sledují, kdy se vám to bude nejmíň hodit, aby zavolali.
Jako v tomhle případě. Ano, byla to optimální volba s maximálním efektem.

Poradí mi někdo se softwarem?
Příklad, proč nenávidím Microsoft. Nainstaloval jsem si antivirák Microsoft Security. Včera přestal fungovat, a že mám "get genuine" a "run validation check". Tedy probírka, jestli jsem Windows neukrad. Já ty Windows koupil v životě už snad dvacetkrát, i tyhle mám pravé, mám od toho cédéčko a knížku a nálepku a všechno. Dobře, podstoupím už popadesáté jejich buzeraci. Trvá to snad deset minut, než to všechno proběhne (zkontrolovat pravost softu, proboha, proč deset minut?). Dostanu pochvalu, že nejsem zloděj, těší mě to, že mě pochválili. Kliknu zase na ikonu Security a tam mi přísně řeknou, abych podstoupil test. Dnes ráno jsem to udělal popáté v naději, že se něco stane, co mi z bludného kruhu pomůže. Nestalo se nic. Na mém vztahu k Microsoftu se taky nezměnilo nic, je to pohrdání a nenávist raba, nuceného k plahočení pod jejich jhem, protože pracovat bohužel musím, ale to mi nepomůže - věděl by někdo radu?

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena