Naši pejskové objevili, abych tak řekl, předmět zájmu.
Jeden soused na trase našich procházek dostal pro svého pejska takzvaně nevhodný dárek. Krabici s psími sušenkami. Jeho pejsek je dosud štěňátko a neví si se sušenkami rady. Takže je ten soused nosí za humna k volnému použití.

Já si hned všiml, jak ty naše psice horlivě něco bagrují u pařezu, a šel jsem se podívat a viděl jsem jakési lupínky. No a to jsou ty sušenky.
Ty by se divily, potvory, kdybych jim řekl po n ávratu: Co na mě civíte? Na co čekáte? Na ty vaše granule, speciální, dieteticky vyvážené, nastavené na optimum vašich životních procesů?
Obávám se, že by to jaksi nepochopily a nepřijaly. Takže jim nasypu ty speciální, dieteticky vyvážené granule jako nášup k hnusu nalezenému u pařezu.

Jak Nora dělala astronoma

Ráno jsem se pokusil fotit zatmění Měsíce. Večer jsem si připravil stativ, k posteli přichystal fotoaparát. Probudil jsem se kupodivu sám od sebe. Potichounku jsem vstal, ovšem potichounku není nikdy tak moc potichounku, aby to nevzbudilo Noru. Gari, tu vzbudí jen kanonáda anebo sypání granulí do misky.

Šel jsem tedy dolů do obýváku, fotoaparát v ruce, Noru v patách. Otevřel jsem dveře na terasu – hodlal jsem to fotit zevnitř, nebudu se tetelit v desetistupňovém mrazu! No a astronom Nora vyběhla na zahradu. Úmysly měla rozhodně nikoli astronomické. Ona totiž nesmí kadit v zadní zahradě, pouze v přední zahradě, zadní zahrada je oddělená plůtkem a vrátky… a využila vzácné astronomické situace úplného zatmění Měsíce, aby se vykadila tam, kde se jí to líbí nejvíc.

Příští příležitost bude mít v roce 2025.

Výsledek astronomické výpravy, trochu na...

Byl jsem bdělý

Byl jsem bdělý a načapal jsem Garinu, jak běží s papírem od sejra v tlamě. Skočil jsem po ní, papír jí zabavil a hodil do koše.

A co ten sejra, co byl v tom papíru?
Na ten jsem nebyl dost bdělý.