Konspirační teorie
Můžete si myslet, že pravidelné procházky s pejskem nepřinášejí mnoho vzrušení a žádné intelektuální podněty. Nebudu vám to vyvracet, je to rutina. O to vítanější je změna, aspoň malinká.

V alejce spojující náš Šmoulov s lesem se najednou vyskytly do země zatlučené tyčky. Jsou v rozestupu asi dvaceti metrů a půl metru dlouhé a označené svítivě červenou barvou. Některé jsou pak i dál, v lese.

Dobře, řekl jsem si. Jenže pak jsem viděl tyhle tyčky zatlučené podél silnice na úseku mezi Šmoulovem a hřbitovem. Aha, oni asi budou něco dělat, řekl jsem si, aniž bych se pokusil určit, kdo jsou ti oni a co by to mohlo být.

A do třetice: byli jsme s Ljubou v Průhonicích, v parku, j to tam teď po azalkách další senzační sezóna. A tam jsem viděl tytéž tyčky, stejnou barvu na konci! Že by „oni‟ to svoje „něco‟ koncipovali na trase Šmoulov – Průhonice?

Kdo jsou to „oni‟ a co je „něco‟? Třeba jsou to ti, kteří rozsévají po světě chemtrails a kdo se nadýchá, dostane do žil Gatesovy mikročipy. Tyčky jsou vidět z vesmíru a jsou znamení pro piloty UFO, aby se spojili se sněžnými muži.

Tak nějak to asi je. Budeme to s Gari a Norou sledovat a podáme zprávu.

Potrestala mě
Večer jsem seděl u počítače a psal. Gari šla spát, Nora vytrvala na pelíšku vedle psacího stolu. Venku se už setmělo. Chytla mě mlsná a odešel jsem do kuchyně pro pár mandlí, co tam byly v pytlíku. Přinesl jsem si je nahoru.

Nora vstala a loudila.
‟To jsou mandle a pejskové je nesměj,‟ řekl jsem jí.
Urazila se a šla za Gari.
Nedáš mandli, tak ti nebudu pomáhat. Zkrátka, potrestala mě.

Nezapomněl jsem
Alejkou mezi Šmoulovem chodím s Gari a Norou dvakrát, třikrát denně. Tvoří ji rozmanité stromy, ale také keře. Na třech místech šípky. Obec se o alejku stará, nechává prořezávat větve a zakracovat keře, ale co je to platné, ty šípky rostou pekelně rychle.

Pejskům je to jedno, šlahouny se vinou vysoko nad jejich hlavami. Lidi už prošlapali cestičku, něco jako výhybku. Vždycky si říkám: až příště půjdu, vezmu si zahradnické nůžky a šlahouny zlikviduju.

Dnes jsem nezapomněl a už se nemusí chodit výhybkou. Až do doby, kdy se potvory zase rozrostou a já budu chodit dvakrát, třikrát denně a po návratu si budu vyčítat: zase jsi zapomněl vzít s sebou ty nůžky!

Nejsou to Mimozemšťané!
Ozval se Jiří Knébl (možná znáte jeho Woleschko.cz), že se invaze z Marsu nemusím obávat. Červené tyčky – psal jsem o nich v pondělí – nezastrkali na okraji našeho Šmoulova Mimozemšťani. Vyznačují trasu pro budoucí vodovod do Oleška.

No jo, ale tyčky vedou po cestě + alejce, kudy chodíme s pejsky! To bude tahanice typu MIMBY, čili NEZAPLO neboli Ne Za Mým Plotem. Uznávám, že vodovod je užitečná věc, ale nemůže jít o metr dál? Uvidíme.